Česká dívka z Holandska vypráví...o Paříži

Dneska budu (téměř) mlčet a spolu s vámi se nechám unést inspirujícím a zábavným vyprávěním Míši ze Simply MeMe, která žije v květinovém Holandsku, Paříž má "cobykamenemdohodil" a dneska je tu, aby se s vámi podělila o své zážitky z "města měst".

A tak s ní teď pojďme labužnicky popíjet horkou čokoládu v romantické kavárně Angelině, ochutnávat propečené bagetky a croissanty, obdivovat starobylé balkóny plné květin, rozkošnicky vychutnávat na venkovních terasách restaurací dobré víno, pozorovat Pařížan(k)y, nakupovat knížky, snít o šatech od Diora v Galerii Lafayette a zkrátka si užívat pravou pařížskou atmosféru.
Jen doufám, že mi Míša odpustí, že jsem do několika jejích krásných fotek pustila kocourka Zdeňka, kterého už možná z mého blogu znáte. Je to nerodilý Francouz s velkým knírem, velkou mašlí a velkým sebevědomím, který si vymínil, že se tu dneska musí stůj co stůj objevit. Tak jo.

PS: a určitě nezapomeňte navštívit Míšin blog, který já miluju a nechávám se tam často unášet cestovatelskou, kulinářskou i módní inspirací. Najdete ho tady.

Přestěhovat se do Holandska a skočit tak rovnýma nohama do neznáma nového životního období, bylo jedno z nejtěžších, ale zároveň nejlepších rozhodnutí, které jsem doposud učinila. Opomeňme nyní všechny ty krásné věci, které mi tato změna přinesla, a zaměřme se na jedinou. Lokalita. Do mé milované Prahy to mám pořád zvládnutelných devět hodin autem, do Bruselu hodinky dvě, ale hlavně v Paříži, v té mece módy, umělců a milenců, jsem za hodin pět. Poštěstilo se mi tudíž během necelých tří let navštívit tuto krásku již šestkrát, a tak nějak cítím, že se z nás staly nerozlučné kamarádky. Jistě, Paříž je Eiffelovka, Louvre, Notre-Dame a Arc de Triomphe. Ale pro mě je Paříž především o požitkářství.
Přiznám se bez mučení, ono překrásné velkoměsto jsem z vrcholku světoznámé ocelové věže ještě neshlédla, a ani řadu na Mona Lisu jsem si nevystála. Ale za to jsem se potulovala postranními uličkami Montmartru, čekala o půlnoci u schodů kostela Saint-Étienne-du-Mont v doufání, že mě stařičké auto odveze do jiného století jako Gila Pendera ve filmu Midnight in Paris, a objevila jsem restaurace a kavárničky, do kterých se hodlám vracet, co budu živa. A tak vás nyní zvu, pojďte se se mnou podívat po mé Paříži...

Do kavárny Angelina na Rue de Rivoli prostě musíte. Zvláště pokud jste milovníky čokolády. Na jejich hustou lahodnou horkou čokoládu se šlehačkou jen tak nezapomenete. A i kdybyste nebyli velkými mlsálky, už samotný interiér vás určitě okouzlí a přenese do jiného století.

Kousek od Angeliny jsem narazila na další pařížský skvost. Jelikož jsem odjakživa velký knihomol, ale i milovnice módy, nemohla jsem do tohoto knihkupectví nezavítat. Kate Moss i Dior ví, jak na mě. Umělecké duše si také přijdou na své. 

Croissanty, palačinky, makarónky, to všechno jsou bezpochyby vyhlášené pařížské dobroty. Ale pro mě je tím největším potěšením obyčejná francouzská bageta. Nikde jinde na světě nechutná bageta tak jako v Paříži. Mou oblíbenou restaurací se stal Au Chien Quie Fume na Rue du Pont Neuf, a to nejen díky vynikajícím čerstvým ústřicím, ale především proto, že už mě tam znají, a čerstvou bagetku nosí po košících tak dlouho, než přijde na řadu dezert. Jsem dokonce schopna si zbylé kousky tajně strčit do kabelky. Přece tam tu dobrotu nenechám! :)

Nicméně se mi po poslední návštěvě Paříže pozdává, že Francouzi trošku polevili ve svém fanatickém uctívání tradic a pootevřeli dveře americkému pekařskému umu. Toliko bagelů jsem jinde neviděla.

Spousta z nás, že mé milé dámy, má Paříž spojenou s nakupováním a luxusními značkami. Ne každému se poštěstí odvézt si z Paříže nějakého toho Diora, Saint Laurenta anebo Chanelku. Každopádně do Galerie Lafayette na čumendu a pro inspiraci může každý. Na rozdíl od té pražské Pařížské se na vás nikdo svrchu dívat nebude. Tedy pokud nebude stát na jednom z krásných balkónů a koukat dolů. :)

Víte, co mě ale na Paříži baví asi nejvíce? Jen tak posedávat na terasách restaurací, popíjet výborné červené víno a sledovat denní koloběh Pařížanů. A jakby ne, když i nejobyčejnější bistro vás naláká svým stylovým venkovním posezením.

 A malá rada na závěr. Pokud se octnete v Paříži, nezapomeňte se dívat nahoru. Byla by veliká škoda nechat si ujít pohled na všechny ty balkónky a okenice starých domů, které podle mého názoru dodávají Paříži ten pravý šmrnc.

À bientôt!

Simply MeMe