Koupelnové rituály aneb jak starosti odplouvají

Pokud si myslíte, že vana plná pěny a dobrý film může vyřešit jakýkoliv problém, pak si připravte vanu a pusťte dvd. ;) Zavřít se totiž na chvíli ve své koupelně, připravit si všechny nepostradatelné náležitosti, jako je tyrkysový ručník s očkama, přenosný dvd přehrávač, krabička s písničkama (což může být walkman, gramec i chytrý telefon), čokoládová pleťová maska, šálek čaje a voňavé koupelnové přípravky, a vytvořit si tak malé domácí rozmazlovací centrum, to může být někdy opravdu účinnější než týden v lázních. 

A protože je neděle, čili ideální den pro to načerpat novou energii, která se bude v nadcházejícím pracovním týdnu určitě hodit, napustíme si tu spolu dneska vanu a při té příležitosti vám představím své tajné koupelnové rituály a voňavé oblíbence (těmi začneme).

I když mám při "lázeňském hýčkání" ve své vaně moc ráda všelijaké olejíčky, balistiky a vyzkoušela jsem hodně různých pěn, je jen jedna jediná, o které můžu s klidným svědomím říct, že ji opravdu zbožňuju - pěna do koupele Tiaré originál. Mám ji tolik ráda z mnoha důvodů. Třeba pro to, že je bez barviv a parabenů. Nebo pro její sametovou vůni, ve které se květy tahitské gardénie mísí s kokosovým olejem a z mojí koupelny se díky ní stává takový malý tichomořský ráj...Když ji naliju (stačí jedno víčko) pod proud horké vody, a pěna se rozvoní, všechny starosti odplouvají ještě dřív, než ve vodě smočím malíček. A jak tak pěna nerušeně voní, stíhá přitom ještě hydratovat pokožku a udržovat na hladině bohaté chomáčky narůžovělých bublinek (dokonce i když už mám na prstech varhánky a měla bych jít z vody ven, pěna se na hladině pořád drží a láká, abych zůstala - a to já zas jo, ráda). 

A ještě tu mám jednoho koupelnového společníka, o kterém nemůžu mlčet - sprchový gel Tiaré originál. Když se chce člověk skvěle mít, stačí se s ním chvíli mýt. Jak ten to má zmáknuté! Myje a pečuje - a to sice s takovou vůní, něhou, pečlivostí a pěnivostí, jako kdyby už na ničem jiném kromě luxusně voňavé, čisté a hebké pokožky nezáleželo. A taky že na ničem jiném nezáleží - aspoň v tu chvíli mám přesně takový pocit...

Často si s sebou do koupelny beru malou misku s medem. Když je zcukernatělý, používám ho jako peeling na rty, když je tekutý, nanesu ho na pleť i na rty, po 10 minutách smyju a pleť vrní blahem.

Ti z vás, kteří nemají vanu, se možná teď cítí trochu na vedlejší koleji, ale povím vám, že i ve sprchovém koutě se dá užít žůžo relaxace. Když jsem ještě v koupelně neměla vanu, tak jsem si vždycky na umyvadlo položila misku s bonbónama a svíčku, na pračku jsem posadila gramofon a už to jelo; prostě ať už vana nebo sprcháč, my si umíme užívat tak jako tak, no ne? ;) A kdyby se vám přece jen zdálo, že by se vaše rychlé sprchování nedokázalo podvolit všem těm malým lázeňským rituálům, tak nic, nebudeme to dál rozebírat a řešit - prostě na mě normálně zazvoňte a já už se o vás v mé koupelně postarám, jako byste byli moji vlastní. ;)

A co rozhodně nemůže uškodit a co rozhodně nemůže při koupeli chybět, to je prosím pěkně jeden prťánek vaječného koňaku.

Na podzim je žádoucí světýlkování. Svíčky, lampičky, dekorační světla nebo i světýlka na stromek, to všechno je vítáno a pověřeno, aby rozzářilo pochmurné a šedivé listopadové dny. A když už si tak v koupelně hezky svítíme, aspoň dobře uvidíme na časopis nebo nějakou knížku (ideálně takovou, která už se někdy ocitla ve vodě - pokud dokázala uschnout a rozlepit od sebe jednotlivé stránky, je ideální adeptkou na další koupelnová dobrodružství).

Malý šálek s heřmánkovým čajem a s pár kapkami šťávy z pomeranče přichází obvykle na řadu, když je vypitý prťánek vaječného koňaku (však víte). Nedoporučuju si brát do koupelny starožitný hrnek po babičce, i když by to byla stylovka. Ne vždycky střepy přinášejí štěstí. Tenhle hrnek jsem koupila na Aukru asi za 50,-, ovšem když se mě někdo zeptá, budu se tvářit, že to je hrneček po babičce, a že trvám na tom pít heřmánkové thé jedině z něj. ;)

Tak co že jsme to měli za problémy? Rozbitá lednička, nemožný šéf, nezaplacené složenky, bolavá hlava nebo koule z matiky? Nezájem. Každý problém je v koupelně nahrazen - třeba sušenkama, geniálním Columbem, plamenem svíčky, konejšivě teplou vodou nebo voňavou pěnou.

Nemůžeme (škoda) to všichni dělat jako tuzexová panenka Vivi (buď se ona jmenuje po mě nebo já po ní - hádejte), která je celý den nahatá a lebedí si mezi koupelnovými lahvičkami a exotikou z Tahiti. Ale někdy (aspoň o víkendu) bychom to měli udělat jako ona, zavřít se aspoň na chvíli v koupelně, pohýčkat tělo a ukonejšit mysl. Stojíme za to přece. 

A protože si už pár let myslím, že jeden z nejprověřenějších způsobů, jak se rozmazlit, je přírodní kosmetika z Tahiti, navedu vás do poměrně nového voňavého obchodu Oleje-z-tahiti.cz, kde bych mohla strávit celý den a ještě by mi to bylo málo. A kdyby nic jiného, tak některý z olejíčků Monoï...Jak se mě tak často ptáte na populární a aktuálně médii promasírovaný francouzský olej Nuxe, odpovídám - ano, je úžasný. Ale olejíčky Monoï jsou lepší (a mnohem levnější). Tak ale už dost řečí, pojďme relaxovat!