Dózičku po babičce mám moc ráda. Je to jedna z těch věcí, která ustojí všechna stěhování a pořádkumilovné zásahy čili vyhazování zbytečností. Skleněná dózička s pokovem nikdy nebude zbytečná, stejně jako perličkový řetízek od kamarádky nebo mamčin stříbrný řetízek s měsíčkem, který si u mě při návštěvě zapomněla (a já zase nějak zapomínám jí ho vrátit)...
Vivi, projizdim tvuj blog od zacatku a uz podruhe jsem narazila na tuto dozicku. Nasi meli (snad jeste maji) presne tuhle a k ni jeste zlatou s, tusim ze, bilocervenym smaltem. Jako mali jsme z nich s brachou tema lzickama jedli barevny burizony :-) Dekuju za pripomenuti.
OdpovědětVymazatAhoj Dani, to je překvápko, najít komentář pod pět let starým článkem, článkem z mých raných blogových začátků. ;) To mě těší, že máte doma stejnou dózičku. Vidíš, já už vlastně vůbec nevím, kde tuhle mám...musím se po ní podívat a až ji najdu, nápad s burizony určitě vyzkouším. ;)
Vymazat