Vivi není tlustý chlap aneb blogocenění

Už celé 2 měsíce má můj vintage blog vás - skvělé návštěvníky, čtenáře a glosátory. Říkala jsem si, jak vy vlastně můžete vědět, že Vivi není třeba tlustý zákeřný chlap, který u počítače pojídá mastnými prsty brambůrky, zapíjí je Kofolou a nemilosrdně se potí...A tak jsem se u příležitosti získání ocenění blogu (díky, Silvo) rozhodla, že vám ukážu, že se nemusíte bát - Vivi je hodná a skoro vůbec se nepotí.

 Vivi se dnes brzy ráno chtěla koupat v rybníce, ale nakonec jen v trávě vypila kafe a snědla povidlový šáteček...

 Nezvratné důkazy, že Vivi není tlustý chlap:

1) Nepočítám-li rána po probdělé noci, cítím se na 20. A člověk je tak starý, na kolik se cítí! Takže 20!

2) Moje osudová(?) patnáctka. Už 15 let mám jednoho muže (vlastně od dětství), a vzhledem k tomu, že je to nejlepší muž na světě, rozhodla jsem se nechat si ho navždy ;-). Už 15 let si píšu dopisy s Pavlou, která bydlí jen 15 km ode mě. Už 15 let používám řasenku Maybelline v růžovozeleném obalu.

3) Žiju velmi zdravě. Nebo vy jste snad nečetli ty články o prospěšnosti červeného vína a čokolády (prý je to super na tlak)?

4) Pořád si zpívám nějakou písničku (a opravdu se snažím, aby to bylo co nejčastěji "v duchu").

5) Nejradši ze všeho se směju (i když ne vždy je čemu).

6) Cestička do školy se mi známě vinula tak dlouho, až z toho mám pocit, že vlastně nic nevím. A tak čtu a moc se ptám doufajíc, že se moc dozvím...

7) Zjistila jsem (včera), že jsem začala sbírat panenky - konkrétně malá japonská zlatíčka ze 60. let (fotka Vivi je jednou z nich), která se prodávala v dobách minulých v Tuzexu a na poutích je měli ve střelnicích jako neprodejné zboží, nad kterým děti slintaly...

Tak co, už mi věříte, že nejsem nějaký zlosyn, ale malá, hodná Vivi? ;-)

Rozhodla jsem se ocenění Kreativ Blogger po zralé úvaze věnovat veselému blogu Kami. Věřím, že mi dáte za pravdu, že si to zaslouží.