Co mě vždycky rozdovádí aneb můj tlustý černoušek

Do konce roku se tu spolu uvidíme už jen párkrát, a tak bych si s vámi dneska ráda v klidu vychutnala šálek kávy o páté (zvu vás). Káva totiž i hory přenáší...jen je k ní potřeba kořist v podobě hrstky času, pohodlné křeslo (kostkovaný ušák není podmínkou...ale přímo nezbytností) a oblíbené čtení (ani nevím, kdy se stalo, že jsem Nezvala, Čapka a Huga vyměnila za Apetit). Když konvička na rozpálené plotně začne nadskakovat a pískat svou energickou písničku, je to jasné znamení, že chvíle pohody s hrnkem kafe je za dveřmi (a doufám, že jste za nimi i vy). Říká se, že kdo miluje kávu, ten miluje život. Tak už pojďte dál, ať to nezakřikneme.

Že bych si dovolila pozvat vás na nějakou zvětralou kávu z roztrženého sáčku ledabyle převázaného gumičkou, to vás nesmí ani napadnout. Svoje vzácné hosty zvu na tu nejlepší, nejlahodnější a nejveselejší kávu, kterou znám. Když jsem kdysi poprvé uviděla "svého černouška Lucaffé", zamilovala jsem se a vydrželo nám to dodnes. Je tlustý, ohromně veselý, je velkým milovníkem kávy a života (tak se mi to líbí), nosívá pruhované tričko, žlutou košili a šle (někdy ho můžete vidět v ležérním klobouku a se slunečními brýlemi na rozchechtaném nose) a je nejenom symbolem italské značky Lucaffé, ale i mého celodenního elánu.
Když mi před pěti lety z Lucaffé přišel domů první balíček (byly v něm tenkrát hrnky s černouškem a dvě plechovky kávy), měla jsem ho pak týden na nočním stolku (tam si nosívám věci, ze kterých mám opravdu velkou radost a chci se na ně dívat, než usnu (já vím, že je to trošku dětinské, ale takhle to dělám odjakživa). Od té doby je mým společníkem dnes a denně a zkrátka jsme se s černouškem a jeho mimořádně dobrou kávou od sebe ještě nehnuli. Kdykoliv beru veselou plechovku do ruky, tlouštík mě rozveselí a káva rozproudí krev v žilách (nebo je to obráceně?).

Jen málokterý nápoj je svědkem tolika událostí a rozličných osudů. U kafe se lidi seznamují a poznávají, oddalují s ním spánek, odhalují svá tajemství, překotně si líčí své radosti, řeší při jeho popíjení svoje problémy (se ví, že i problémy druhých), prožívají v jeho společnosti osudy hrdinů z rozečtených knížek a připravují se s ním na nový den. Takže mi nezbývá než položit vám jednu zásadní otázku: klik tady

Zleva na fotce: zimou zrůžovělý časopis Apetit, vánoční obálka  s přáním, plechovka Lucaffé s bezkofeinovou kávou, utěrka Ikea s dortíky.
Ráda si občas udělám svůj oblíbený nápoj i večer - káva bez kofeinu je senzační vynález (navíc mám slabost pro ten žlutý černouškův komplet s námořnickým tričkem a zelenými kšandami...ty máš styl, brouku).

Zleva: med v lahvičce ve tvaru medvídka (nevěřila jsem vlastním očím, že se zase začal vyrábět), malý hrníček "Míšeň" a v černé plechovce se skrývá arabská směs kávy s nasládlou chutí (černoušek se nám při té příležitosti hodil do gala). Nespočítala bych, kolikrát mě její výrazné aroma (připomíná čerstvě upečený bochník chleba) probralo k životu.
Ještě nikdy jsem plechovku od Lucaffé nevyhodila. Nacházím pro ně po vypotřebování kávy neustále nová a nová využití. V jedné mám pastelky a kancelářské sponky, v druhé bylinkový čaj a do další z nich odkládám balené cukříky a kávové sušenky.

 

Na závěr mám pro vás malou hádanku - je to sladké, voňavé a horké...ale kominík, myslivec, ani princezna to není, jasný pane. Tak co je to?

♥
 Tak pěkně pevně držte ve svých dlaních šálek se sladkým, voňavým a horkým nápojem a nenechte se rušit (ani mnou)...

Pravé italiáno kaféčko najdete na Lucaffe.cz