Radosti pod širým nebem aneb Víno a mír

Sbalit velkou pruhovanou deku, papírové kelímky, brčka, termosku s kafem, namazat křupavé rohlíky sýrem, přibalit rajčata, ubrousky a po cestě si koupit čerstvé koblihy s čokoládovou náplní a vyrazit ven. Na piknik do parku, do lesa, na chatu nebo si udělat príma posezení na nábřeží u řeky...tedy když nám počasí přeje. A když se sluníčko tváří, že nás nezná, je fajn si takový výlet aspoň plánovat. 

Přiznávám se, že jsem právě teď nadšená, že sedíte u počítače a čtete můj článek ;-), ale přesto si myslím, že opravdové jarní radosti můžeme zažít někde úplně jinde, než u stolu s ospalým počítačem.
Dneska vám chci ukázat, z čeho všeho je možné se radovat, když si člověk nazuje tenisky, nechá svoje starosti za dveřmi bytu a vyběhne vstříc zážitkům. A nemusí se hned skály lámat! Takovým dobrodružstvím může být klidně i vaření pod širým nebem nebo doma připravený oběd spořádaný v parku na piknikové dece, smočení se v řece (ovšem zatím jen tak po kotníky...nebo maximálně po prdýlku), kytice žlutých tulipánů v plechovém džbánku nebo troška vína popíjená při podvečerním venkovním posezení. Tak se teď můžete podívat (a doufám, že se i inspirovat), jaká jarní dobrodružství jsem zažila před pár dny v našem pididomku u vody.

"Život je buď odvážné dobrodružství nebo vůbec nic." (Helen Keller).

...najít v sobě odvahu dělat i obyčejné věci s chutí a "jinak"...

Když je horko, ráda si sedám do trávy, jím nanuky (vyrábím si je z ananasových a jahodových džusů) a zapisuju si do notesů svoje nápady. A ta zmrzlina v levém rohu? Tu jsem do fotky zatím jen přimalovala, ale brzy bude doopravdická a domácí.

Sednout si s oblíbenou knížkou na schůdky k řece, naTUCnout se něčím dobrým a nechat odplout všechny starosti...ať už to uděláte na chatě u řeky, na vesnici u malého rybníku nebo v městském parku, vaše hlava, která se bude cítit nezvykle bezstarostně, vám za to bude vděčná.

Se všemi nezvanými návštěvníky, které na vás v přírodě nebo na chatě čekají, je potřeba dobře vycházet a nekřičet (Vivi, n-e-k-ř-i-č-e-t!), když na vás odněkud nečekaně vykouknou. Malí růžoví poníci mě dokážou v šuplíku pracovního stolu překvapit, ale nebojím se jich. A co se pavouků týče (Vivi, n-e-k-ř-i-č-e-t, prosím!), je potřeba je z obydlí urychleně, neprodleně vynést (živé a zdravé) - k tomu je nutné mít po ruce mého muže alias lovce Pampaliniho, velkou sklenici a pohled, který zajistí bezpečný odchyt a následný přenos pavouka za sousedův plot.

Připravovat venku jídlo, je jako vařit v té největší kuchyni na světě. Žádné čtyři stěny, nic vás neomezuje. Krájíte papriky, rajčata, sýry, kořeníte, přitom mícháte citronádu a udílíte kuchařské rozkazy pomocným kuchtíkům - sýkorkám, které vám koukají pod ruce.  Možná, že právě tohle je to štěstí, které člověk tak usilovně hledá všude jinde...

Kdykoliv se v budoucnu podívám na tuhle "zamlženou" fotku, vybavím si to ráno...sešla jsem z ložnice po schodech do kuchyně a v místnosti byla tak zvláštní atmosféra s mlhově intenzivním jarním světlem, až jsem zůstala chvilku užasle stát. Vzduch voněl rosou, kvetoucími hyacinty pod okny a moje extravagantní tílko s koněm klidně viselo na stěně a čekalo. Moc dobře vědělo, že spolu prožijeme svobodný a divoký den. Že spolu budeme vařit na lavici v altánku, pozorovat ještěrky a žabky a užívat si obyčejné chvíle s takovou radostí, jako kdyby to bylo to největší dobrodružství na světě...

Když v dubnu svítí sluníčko ze všech sil, vy jste u řeky, která vás láká a máte na sobě jen něco malého tyrkysového s růžovými květy a přes to pruhované šaty, je jen jediná možnost, co v takovou chvíli udělat...

Všechny naše osušky jsou jednobarevné - bílé, tyrkysové nebo světle růžové - až na jednu jedinou, která je nejšťastnější v pididomku u řeky, kde si může snít svůj sen o rozbouřených vlnách studeného oceánu.

"Víno a mír" je klasika - všichni jsme ji četli nebo zažili. Peace will come to me...se žlutými tulipány a Rulandským šedým určitě.