Na návštěvě u mě doma

Můj domov je příběh. Vypráví o tom, jaká jsem, co a koho mám ráda, co mě rozesmívá, kde všude jsem byla, zkrátka práskne na mě i to, co o sobě nevím ani já sama. Gramofon vyhrává a já i můj dřevěný kůň na bicyklu jsme připraveni vám ukázat, jak to u nás doma chodí a co se mi vybaví, když se řekne "útulný domov"...

Květiny ve váze - pivoňky, hortenzie, tulipány. Kupuju si je jen tak, pro radost, pro potěšení, pro svůj domov. Kytici rozdělím do několika váz, jednu dám na noční stolek, druhou na jídelní stůl, další na okno do koupelny. Je to jedna z nejmilejších a nejpůvabnějších možností, jak si provonět a zkrášlit svoje bydlení.

Bytelný dřevěný nábytek - s oblibou používám jako úložný prostor velké dřevěné bedny, které mi vyrábí můj děda (né ten, který brzy oslaví 100 let, ale ten druhý 86letý...jsou to moji věční mladíci). Děda nám vyrobil i psací stůl, police do kuchyně a rám na velké zrcadlo v chodbě. Jsou to mé nejoblíbenější kousky.

Prostor a světlo - světlé podlahy, velká okna s lehoučkými bílými záclonami a bílé stěny mám moc ráda. O to víc si pak můžu hrát s doplňky a každý rok (vždycky na jaře mám na změny největší chuť) jemně obměňuju design a ráz našeho domova. Někdy změnu určí a odstartuje nový obraz, barevný pléd nebo se nechám pošťouchnout aktuálními designovými trendy, které si ale upravuju přímo na tělo a vybírám si z nich jen to, co je mně a mému obydlí příjemné. Vždycky se řídím svým instinktem, který ovšem není zrovna moc konvenční. Propašovat k nám domů všelijaké legrácky a veselosti, to mě baví.

Krabice, šanony, kufry a plechovky - často se mě ptáte, kam dávám všechny své věci, které vídáte na mých fotkách. Roztomilá otázka, na kterou je jednoduchá odpověď. Přestože mám plno věcí a věciček, mám také ráda dobrou organizaci, vzdušnost a nepřeplácanost. Takže proto u mě většina pokladů odpočívá v krabicích, retro kufrech a velkých plechovkách, které mám uloženy v sekretáři nebo v knihovně. Na očích mám jen to, co mě aktuálně nejvíc baví a těší nebo co pro vás chci vyfotit.

Eklektický styl, ten ke mně sedí. Propojování moderního s klasickým, nového se starým, vtipného se střízlivým, jednoduše elegantního se zábavně barevným a mohla bych pokračovat...Ale dost řečí. Na řadě je názorná ukázka. ;)

A jak je to vlastně v mojí domácnosti, u Vivi z vintage blogu, se starými a retro věcmi? Říkám jim "ano", ale velmi opatrně a s mírou. Retro věci dokážou být zábavné a přinést do interiéru neokoukaný a stylový větřík, ale nesmí jich být moc. Těší mě mít doma pár věcí, které mají zajímavou a dlouhou historii, ale jen pokud se dávkují zlehka, přinesou domovu jiskru. Ovšem to se netýká tuzexových japonských panenek ze 60. let...těch bych mohla mít třeba sto (zatím jsem jich ulovila pět - a tohle je moje první a nejveselejší tuzexová panenka; jmenuje se Kwik).

Černobílou zarámovanou fotku, na které je moje mamka (tedy vlastně tehdy to byla taková malá mamuška), mám zatím schovanou v šuplíku, kde čeká na svou příležitost pověsit se na stěnu a pěkně se tam rozhoupat.

Modrého medvídka jsem dostala od mé milé čtenářky Lenky (médi vyrábí její šikovná maminka) a stal se z něj právoplatný člen rodiny. Tak i takové věci tvoří můj domov - dárky od přátel, nečekané pozornosti, které mi přijdou poštou a ručně vyráběné maličkosti s nezaměnitelně osobitým puncem.

Někdy je tím jediným, co člověk potřebuje ke štěstí, párek měkoučkých pantoflí s bambulemi.

Šperky nemusí mít své místo jen v dobře uzamčené šperkovnici. Ty, které aktuálně nosím, mám ráda na očích (zrovna jsem ověšená všelijakými zlatými rodinnými památkami).

To jsou tak skvělé dárky! Přátelé mi dávají často různé parfémy, patlátka a koloušky ve všech podobách. Zrovna mi začala taková nadýchaně růžová nálada, takže tohle jsou kousky, které mě budou tenhle týden zřejmě provázet. A ještě malé upozornění - vpravo nahoře je lízátko ve tvaru ptáčka vytvořené podle lízátka, které cumlala Marfuška v Mrazíkovi (to jsou věci!) ;-).

Moje období černých šatů, které začíná být už pomalu, ale jistě za mnou, mi paradoxně přineslo do šatníku plno barevných šátků. Všechny jsem "zabavila" v mém obchodě a teď vlají v ložnici zavěšené na starobylém dřevěném ramínku. Až mě potkáte, budu mít pravděpodobně některý z nich ve vlasech.

Mám doma pár zajímavých váz, ale stejně dávám květiny nejradši do skleniček od hořčice nebo marmelád. Někdy jím chleba s marmeládou každé ráno jen proto, abych už měla další parádní "vázičku". ;-) Skleničky jsou z Marks&Spencer.

Tak a tady, u stolu s chlebem namazaným borůvkovou marmeládou a hrníčkem dobrého čaje s vystřiženým papírovým srdcem, vaše dnešní návštěva u mě končí. Děkuju vám, že jste přišli. V klidu dojezte, dopijte a až ode mě budete odcházet, můžete si vzít z misky na chodbě karamelku. 

Článek vznikl pro www.UtulnyDum.cz