Vzkazy aneb nejcennější papírky na světě

Nikdy nezestárnou...ty malé lístky, které dokážou způsobit tolik radosti a úsměvů! Můžete si s tím druhým napsat sto textovek za den, můžete si s ním láskyplně mejlovat nebo volat, ale nic z toho nenahradí papírek, který najdete nečekaně na lednici nebo na stole, když se vrátíte domů z práce.
Všechny si je schovávám - ukládám je do velké plechové krabice, která je nacpaná k prasknutí. Pravda, vzkazů a legračních obrázků už tam nepřibývá tolik, jako když jsme s mým mužem bydleli na koleji nebo se nevídali tak často. Dneska jsme oba na volné noze a trávíme spolu téměř každý den od rána do večera (říkáme tomu splněný sen), takže si všechno povíme (nebo pošeptáme). Ale přesto se u nás doma občas nějaký vzkaz objeví. Ten, který vidíte na první fotce, jsem našla na stole před pár dny a je k němu i melodie (tu vám ale zanotuju až někdy jindy).

Vyndala jsem z naší veliké krabice pár legrácek, které mi napsal můj muž (některé nedávno, jiné před mnoha lety). Jak si můžete všimnout, je i zdatný malíř (van Gogh nebo Renoir by se od něj měli co učit), přestože o sobě říká, že píše jako čunče a kreslí ještě hůř. A víte, co si myslím? Že kreslí a píše nejsuperbezva na celém širém světě.

Když mě ráno v kuchyni překvapila snídaně a tenhle vzkaz, do jogurtu se mi moc nechtělo, ale štěkající pejsek mi obstaral dobrou náladu na celý den.

Takhle to u nás doma vypadá často. Vivi (=Luci) mluví a mluví a mluví a Jiřík poslouchá...(jen ho nelitujte, já většinou říkám samé šíleně zajímavé věci, no ne snad?).

Když máte pocit, že ten druhý moc pracuje, je potřeba mu napsat vzkaz s výzvou k odpočinku...

A na poslední fotce vidíte na žlutém papíře zvířátko, které se jmenuje Prasokravík (my doma pořád vymýšlíme nová slova...), a které mi bylo namalováno do narozeninového přání. Prasokravík je King!

Odtajnila jsem vám tu dneska plno osobních lístků, které byly původně určeny jen pro moje oči, ale na druhou stranu, jste přece moji milí čtenáři a kamarádi a těm se takové věci ukazují. A taky věřím, že se moji milí kamarádi (pořád je řeč o vás) mým dnešním článkem trochu inspirují.
Udělejte třeba ráno snídani a pod hrnek napište něco legračního nebo popřejte svým blízkým na papírku príma den a pak vzkaz ukryjte (spolu s čokoládovou tyčinkou) někam, kde ho v průběhu dne najdou...Ona totiž každá SMS bude muset být z telefonu nakonec smazaná kvůli nedostatku paměti (i když já si ty hezké přepisuju do notýsku, co jiného byste ode mě čekali?), ale "minidopis", který čeká na svého čtenáře pod hrnkem voňavé kávy, ten nikdo nevymaže (z paměti ani z papíru).