Domov s troškou retra

Napadlo mě, že když jsou v poslední době taková horka, mohla bych vás vzít trochu se ochladit ke mně domů. Je u nás příjemný chládek, v mrazáku je plno zmrzliny a v konvici ledový čaj. A když už se u mě budete chladit, můžete si při té příležitosti prohlídnout má oblíbená zákoutí a detaily některých věcí, které mám ráda. Ovšem tomu, kdo v parném létě nejradši běhá venku a dovnitř se mu moc nechce, můžu slíbit, že nakonec se přesuneme na drink na zahradu. ;-) Tak pojďte už (jsem nedočkavá)...

Netajím se tím, že mám ráda věci (pro blogaře je to docela dobrá vlastnost). Sice né radši než psy, pusy, smích nebo koupání v řece, ale ráda je mám. Ale není to tak, že bych na věcech nějak extra lpěla, to spíš naopak. Máloco se u nás doma ohřeje delší dobu, nepočítám-li dárky, zděděné poklady, kořisti, které jsem předlouho sháněla (a nakonec sehnala) nebo takové kousky, které mi připomínají něco senzačního, takže k nim mám vztah a nezbavuju se jich. Ale jinak ráda svůj domov často měním a přetvářím, takže nakupuju a prodávám...no, docela často ;-). Na fotce vidíte mé oblíbené věci, které mi udělaly velkou radost, když jsem si je pořídila a pořád mě těší. Mintová retro lampička, oranžový retro telefon (dva roky jsem pátrala a hledala ten pravý, a když jsem ho našla, byla jsem šťastná a chodila jsem se na něj do obýváku pořád dívat), obraz od Pokito s vtipnou karikaturou W. Allena, různé oblíbené drinky, parfém od Annick Goutal, časopisy a veselý květináč - to všechno usazeno na dřevěných bednách, které vyráběl můj děda (a které taky nikdy neprodám, to se ví).

Tohle je Tlustice (Crassula marginalis), pro přátele prostě jen Krasula. Přivezla jsem si ji nedávno z jednoho výletu a chvíli jsem přemýšlela, čím zkrášlit květináč, ve kterém se usadila. A protože mám ráda prádlo od Victoria´s Secret a nemyslím si, že jediná možnost použití je mít ho na sobě, odstřihla jsem z jedné košilky Victoria´s Secret krajku, připevnila ji ke květináči (to aby byl sexy) a přilepila jsem na něj očka (to aby na vás dobře viděl). /Celý balíček různě velkých hýbacích oček seženete za pár korun v obchodech pro "tvořilky"./ Teď jsem se svým okatým květináčem spokojená (a Krasula snad taky).

Tady ráda snídám. S mužem, s hrnkem kafe, inspirativními knížkami, něčím roztomilým ve "váze" a v neposlední řadě se svým diářem. (Foceno tím nejstarším fotoaparátem, který doma mám - občas z něj zkouším ještě něco vymáčknout).

Červená a oranžová - to nejsou barvy pro mě. Tedy nic proti nim nemám, pokud je vidím na druhých, ale sama v červené nebo oranžové nevlastním téměř nic, pokud nepočítám své rtěnky a laky na nehty. V botníku se mi nečervená vůbec nic, v šatníku jen jeden červený šátek (ovšem s bílými srdíčky a tmavěmodrým lemováním) a doma mám jeden oranžový telefon (pamatujete na první fotku dnešního článku?) a červenou prosklenou skříň. Není to sice moje barva, ale přesto jsem si červenou knihovnu kdysi pořídila a mám ji moc ráda. Asi 30 let stará kartička s Madonnou ze žvýkaček "Dandy Rock´n Bubble", kterou mi poslala moje ušatá kamarádka Michelle, nechává tušit, že moje knihovna dělá čest své barvě - je divoká.

Jsem nástěnkový typ. Jednu mám v kanceláři, jinou v kuchyni, další v letním domku a tuhle (nejoblíbenější) mám doma ve své pracovně. Jednou jsou na ní kaktusy, jindy plechovky, do kterých dávám růže ze zahrádky, ale nejčastěji (a teď zrovna taky) na ní mám svoje oblíbené parfémy, svíčky nebo mýdla v krabičkách (v té jasně žluté je mýdlo Tiki Tiaré - neodolatelné a nejvoňavější na světě). V papírové tašce Chanel už dávno není nic luxusně hedvábného, ale dávám do ní miniaturky právě zkoušených vůní, korále, dopisy nebo papírky od bonbónů (pšššt).

Mám ráda moderní věci, užívám si, že žijeme v jednadvacátém století a opravdu jsem přesvědčená, že je to nejlepší doba, v jaké si člověk může přát žít, ale to neznamená, že se dobře nebavím, když svým starým foťákem fotím svůj prastarý psací stroj a prohlížím si časopisy Elle vydané v době, kdy jsem se ještě plahočila po lese a hledala houby.

Měla jsem vás u sebe doma moc ráda, protože s vámi je mi vždycky parádně. Ale myslím, že je čas vyběhnout ven, protože i když je sluníčka někdy až příliš, budeme na letní dny ještě rádi vzpomínat. Takže děvčata a chlapci, utíkejte na zahradu a sedněte si do mého nejoblíbenějšího retro křesílka. A pokud vám ještě nerostou fousy, té skleničky a láhve vína si nevšímejte. Mějte se nejsuperbezva. ;-)