Sedm radostí od pondělí do neděle

Pořád něco fotím a každý den mám plno zážitků. To víte, že jsou to často jen nepatrnosti a drobnosti, kterých by si třeba nikdo jiný ani nevšiml, ale mně přináší radost. Někdy se mi dokonce stává, že během dne zažiju něco velkolepého, ale přesto mě víc než ta "velká událost" potěší sáček pražených mandlí nebo nová knížka...(určitě mi rozumíte). Takže jsem se rozhodla, že se občas zamyslím (snad to nebude bolet), vyberu z každého dne z předchozího týdne fotku s jednou příjemností a zanesu je do rubriky "7 radostí od pondělí do neděle". A propos...podobnost s pravidelnou rubrikou 5 věcí, které mě dělají šťastnou, je čistě náhodná. ;-)

Pondělí  

Když jsem se večer po náročném dni vracela domů, utrhla jsem u cesty kytku s mrňavými bílými kvítky. Můj pracovní stůl se díky ní krásně rozsvítil. Když je léto, mám ráda ve vázách a skleničkách všechno možné kvítí, které umí vnést do bytu kousek osvěžující přírody (jen je potřeba si dávat pozor, aby to romantické kvítí člověku neromanticky nepadalo do ranní kávy).

 Úterý

To byla vynikající záležitost - hodinka strávená poblíž takové osobnosti, jakou byl Andy Warhol - světoznámý grafik a malíř s československými kořeny, vůdčí osobnost amerického pop artu a taky můj kamarád na den i noc (ve dne občas nosím brož, na které má rýmu a v noci čtu jeho skvělé knížky). V Hluboké nad Vltavou probíhá (až do konce září) výstava jeho děl "Andy Warhol - Zlatá šedesátá". Je tam plno věcí, které stojí za zkoušku (co třeba vytvořit si pomocí síťotisku vlastní tričko?) a za vidění (co třeba dvě stovky exponátů?). Každý si tam může dělat, co chce. Můžete fotit. Můžete vydávat citoslovce údivu. A taky si tam můžete koupit plátěnou tašku s "warholovskou grafikou Marilyn Monroe" (neodolala jsem) nebo třeba ikonickou Andyho plechovku Campbellovy polévky (neodolala jsem).

 Středa

Voňavý olejíček Monoi Tiki Tahiti bývá obvykle tuhý jako žádný druhý, ale díky horkému počasí se dokonale rozehřál a získal tekutou podobu (tomu se říká pořádně se z toho horka rozpálit). A tak jsem se s ním s radostí mazala co hrdlo ráčí a slíbila mu, že nová taštička s plameňáky bude teď na cestách jeho druhým domovem.

 Čtvrtek

Víte, to bych asi ani nemohla normálně nikomu říct, to by mi totiž nikdo neuvěřil (můžu se svěřit jen vám). Totiž já - "městské děvče", kavárenská povalečka s rozcuchaným drdolem, tlustými očními linkami, extravagantními šperky, nalakovanými nehty odstínem Hot Salsa - pěstuju rajčata! Tedy rajčátka...vlastně zatím jen jedno rajče. No dobře - je to rajčátko pouhým okem sotva rozpoznatelné (ještěže na fotce všechno vypadá trošku větší) o průměru 1 cm, ale počkejte, až se rozroste, až se začervená, až bude mít mladé, až začnu sklízet celou úrodu, až budu dělat italské omáčky z domácích rajčat, až budu mít celou rajčatovou farmu, až začnu rajčata prodávat do velkých obchodních center a až začnu expandovat do zahraničí! To se pak mému prvnímu zelenému rajčátku přestanete smát a ještě zatoužíte, abych vám dala sazeničku! ;-)

 Pátek

Krátký páteční únik z pracovního shonu - káva podávaná na starém, lehce zrezivělém tácku v jedné zámecké restauraci blízko fontány, ze které na nás až ke stolkům stříkala voda. Koledovala jsem si o skandál, když jsem prohlašovala, že se v ní chci celá vykoupat (a demonstrativně jsem si rozepla dva knoflíčky), pila jsem horké kafe, jedla hrušku namočenou v portském víně, mazala si pusu mým oblíbeným balzámem od Benefitu a těšila jsem se na pracovní sobotu v přírodě.

 Sobota

Jela jsem s mým mužem do našeho pididomku u řeky, ale brouzdání se v řece tentokrát v plánu nebylo. Ten den nás měla zušlechtit práce (jsme "počítačoví lidé", takže trocha fyzické námahy nám docela příjemně čistí hlavu). Sobotní dopoledne jsem strávila venku a v růžových gumových rukavicích opečovávala své jedno rajče a čistila koberec. Tomíček má z jakéhokoli pracovního nasazení velkou hrůzu (vsadím se, že někteří z vás /však já taky/ mu rozumí). Dokáže se znamenitě schovávat, aby náhodou nemusel přiložit packy k dílu. Heslo: hlavně nenápadně!

 Neděle

Pouštěla jsem si, jako každé léto, film Rosemary má děťátko (Mia Farrow v něm válí) a při tom jsem "dělala pořádek" v krabicích, které máme v knihovně. V jedné z nich jsem našla hledaný paragon a jako bonus dávno zapomenutou dětskou fotku, na které je můj muž se svým bráchou (a oba jsou moc milí - na fotce i ve skutečnosti).

♥

A protože radostí není nikdy dost, nezbývá než se teď soustředit na ty, které přináší aktuální týden. Zkuste jich objevit co nejvíc...