Mé bydlení v Paříži...pojďte nakouknout

Nedávno jsme tu společně udělali roztomilé přiznání, že rádi nakukujeme do cizích kabelek, kosmetických taštiček, koupelen a příbytků, a tak mě napadlo, že by vás, kdož jste zví(ě)daví, mohlo potěšit pozvání na krátkou návštěvu do pařížského bytu, ve kterém jsem se na čas ocitla. 

Bydlela jsem se svým mužem v bytě u tety Jarmily, která v Paříži žije už téměř 50 let. Teta je pozoruhodný, skromný a úžasně milý člověk a my jsme byli moc rádi, že s ní můžeme trávit hodně času, protože to se nám nikdy předtím nepodařilo. Prostřednictvím jejích tipů jsme poznávali Paříž z úplně jiných úhlů a stran (a já si žádné z těch kouzelných, málo turisticky známých míst nenechám pro sebe a na jaro vám tu připravím menší seriál), chystala nám voňavé snídaně a znamenité večeře, při kterých jsme si povídali, prohlíželi staré fotky a postupně odkrývali její příběh, který začal v Čechách, pokračoval životem v Anglii, přebrodili jsme se i Indií, Amerikou, kde žila 6 let a skončili jsme tam, kde jsme začali a kde nám bylo dobře - u jídelního stolu v Paříži. Uvědomila jsem si při tom všem, jak moc důležitá a obohacující jsou rodinná setkání a je úplně jedno, jestli se odehrávají v Paříži nebo v Ptákovicích.

Ale už dost povídání. Teď vám půjčím svoje korálkové pantofle, které mi na trhu koupil můj muž hned první den pobytu, a které už se pak ode mě nehnuly téměř ani na krok. Jsou pohodlné, měkoučké a myslím, že se vám v nich bude chodit stejně dobře jako mně. Tak pojďte...

Tak tady to je - 2. patro.

Teta má ve svém bytě moře knížek, jsou všude, kam se podíváte. A rozhodně není jako ten mnich, co měl mnoho knih a nevěděl, co je v nich. Nejenže má svou úctyhodnou sbírku knížek téměř celou přečtenou, ale některé knižní kousky dokonce sama napsala. Hodně inspirativní.

Balkón, kam bych se, kdyby byl můj, za každou cenu snažila vměstnat mini židličku a mini stoleček a pak bych tam seděla (v černém roláku!), pila litry kávy, asi bych i kouřila (to víte, bohémská spisovatelka v Paříži), pozorovala rušný život, okusovala propisku a tvářila se šíleně "dekadentně". Ale moc dlouho by mi asi takové ponuré tváření nevydrželo (však mě znáte), takže bych škrtla temné zápisky mé první (velmi útlé) knihy a radši psala ódy na radost. Tak teď jen škoda, že ten balkón není můj.

Ložnice s modrými závěsy, voňavými peřinami a velkým oknem - páni, tady se zdály sny!

Na mém nočním stolku bylo všechno důležité (jistě mi rozumíte).

Noční pohled z balkónu. Ach ano, barevná světýlka vždy a všude, prosím.

Z jídelny se nám odpoledne naskytl často stejný pohled - typický francouzský knihkupec v purpurovém roláku sedící v omšelém krámku, který nikdy neotvírá před polednem. Na druhou stranu, když jsme se večer vracívali domů, ještě pořád ve svém malém obchodě byl, lehkovážně popíjel víno a vysvětloval kupcům, "Jak je důležité míti Filipa".

Hned za domem byla typická ulice s obchody plnými ovoce, ryb, uzenin, pečiva, sýrů a vína. A rušnost tamějšího života dokládají i roztomilé příběhy, jakože si dcera sýraře namluvila syna vinaře (mají krámek naproti sobě), a teď mají nejen dvě děti, ale taky plné talíře výborných sýrových pochoutek a skleničky plné toho nejlepšího vína. Ještě by to chtělo přibrat do rodiny pekaře.

Nerada bych někdy skončila na dlažbě, i když na té, která byla na chodbě tetina domu, jsem si každý den postála aspoň chviličku docela ráda. I tehdy, když jsme se s tetou po nějaké době rozloučili a odjížděli tam, kde to přece jen máme ze všeho na světě nejradši...domů.

A ještě si dovolím drobnou vsuvku. V poslední době jsem si dopřála ještě jednu (tentokrát virtuální) návštěvu pařížského bytu - modelky a zpěvačky Lou Doillon a to sice díky mému oblíbenému Selbymu. Lou bydlí strašidelně a bizarně, ale třeba se u ní na chvíli (chvíle stačí) zabydlíte. Víc fotek jejího bytu tady.

Fotit se v Parisu u Eiffelovy věže, to "muší bejt". A když jsem líná a zdá se mi, že je proslulá věž daleko, tak si ji jednoduše domaluju - ne nadarmo mi narostl čertí ocásek (a taky dlouhatánské ruce, abych mohla svého muže pořádně obejmout). ;-)