Na skok do Parisu

Měla to být taková fotorychlovka z Paříže, ale copak já umím být stručná, rychlá a minimalistická? Tak je tu nakonec hodně fotek a plno mého brebentění, ale stejně jste si na můj blog možná odskočili od denních povinností, takže je vlastně žádoucí, abyste tu setrvali co nejdýl, že? ;-) 

Ráda bych k vám poslala trochu říjnové pařížské atmosféry, protože ať už si myslím o Paříži cokoliv (mohli jste si o tom přečíst třeba tady), je to město, které mě vždycky lapí do svých sítí. Jako kdyby mi na hranicích dali malou růžovou lentilku a řekli: "tak, Vivi, hezky ji slupni - díky ní zapomeneš na puchýře, na únavu, na nehody i blamáže; budeš si pamatovat jen milé lidi, až pohádkově okouzlující místa, třpytivé obchody plné vůní a dortíky z roztomilých kaváren".
Pojďte se mnou na skok do Paříže, tak půvabné a příjemně výstřední, jak ji právě teď vidím já.

Ladurée - tyhle malé krámky se spoustou laskomin v těch nejkrásnějších krabičkách, s klíčenkami, nálepkami, parfémy nebo svíčkami mě zbavují veškeré soudnosti. Chci mít všechno, co se v Ladurée prodává (a chci to hned). Už jsem se tam několikrát snažila skrýt pod pultem, ale mají tam tak hloupě malé pulty, že mě vždycky hned objevili. Co se dá dělat, tak si tam aspoň koupím nějakou svíčku a krabici se sladkým pokušením.

Mysleli jste si, že pouliční muzikanti v Paříži jsou chudí? Jsou; ovšem jen do té doby, dokud nepřijede Vivi a nepřimaluje jim plný hrnec zlaťáků. ;-)

Mistři malíři se svými barevnými dřevěnými stolečky...někteří se jen usmívají, někteří zrovna někoho zaujatě malují a někteří mě pořád chytají za ruce a tahají ke svému stolku s čistým plátnem. Zatím jsem vždycky odolávala svodům jejich temper nebo tuší, ale tentokrát asi řeknu "oui".

Stará elpíčka, knížky, aktovky, pohlednice a drobné starožitnosti se nejlépe nakupují u stánků bukinistů na nábřeží Seiny. LP deska Jackson Five (na obalu uprostřed je náš malý Michael Jackson) musí každopádně skončit mezi mými letošními suvenýry. Do té doby si můžu "malýho Majkla" pouštět třeba tady.

Když stojíte pod takovým krásným oknem, na chvíli máte pocit, že se nemůže stát nic zlého. Čekáte, že se každou chvíli vykloní hezká Pařížanka a hodí vám v papíru zabalený baba au rhum (rumový dortíček) nebo rovnou své srdce, ale pak přece jen dostanete strach, aby přitom jejím házení nespadl truhlík s muškáty a jdete radši fotit pěkné okenice někam jinam.

Posílám vám z vysokánské Eiffelovy věže malý "nepravidelný verš":

Pomyslíte-li si, že na Eiffelovce každý se zasněným pohledem obdivuje půvaby Paříže 

a fotí z té velké výšky všechny čtvrti, stavby, řeky i nebe, 

překvapí vás Japonec, co fotí jen sám sebe. ;-)

Spolu s odpolední svačinou od Paula vám posílám ještě pohled do záhonu, do ulic i do jedné z vitráží v Notre Damu (do těch se dívám vždycky naprosto fascinovaně).

Zleva: staré francouzské puzzle ze stánku u Seiny, obrázek mlaďoučké Kate Moss ála Parisien a pohlednice.

Přestože je dneska na delší dobu poslední den, kdy jsem na internetu, o články po dobu mojí nepřítomnosti nepřijdete. Už za pár dní se v jednom z nich podíváte ke mně domů (říkala jsem si, že když doma nejsem, budete tam mít mnohem víc místa sami pro sebe...bude mejdan?). Mějte se krásně, opatrujte se a já jdu psát pohledy.