Jeden zlatý dárek, který mě šokoval hned několikrát

Je to přesně týden zpátky, co jsem se chystala prožít typickou sobotu. Dopoledne strávit ve městě, zajít do nové kavárny na malinový dort, odpoledne pracovat a večer si pustit Pulp Fiction. Jenže pak jsem se podívala do diáře na poznámku "V sobotu vyžehlit" a taky na kopu prádla, kterou jsem se nenápadně (a marně) snažila už druhý týden začlenit do našeho bytu jako součást vybavení a došlo mi, že se ruší městsky holčičí dopoledne i večerní film...no, ten možná bude, pokud stihnu vyžehlit všechny zmuchlané svršky, které na mě už nedočkavě mrkají. Nedá se nic dělat, s chutí do toho, půl je hotovo. 

Zkrátka vzala jsem do ruky svou starou žehličku, když v tom jsem se podívala vedle ní - na velkou krabici se žhavou novinkou od Philipsu, která do světa hlásala taková hesla jako "revoluční žehlička PerfectCare Silenc", "světový parní generátor" nebo "příjemné žehlení". Měla jsem ji dobře schovanou ve skříni jako vánoční dárek pro mou mamku, která celý život žehlila a žehlí těžkopádnou žehličkou, a já pro ni chtěla už konečně něco lepšího...

Když je něco určeno jako dárek pro někoho jiného, je zakázáno to používat, že? Jenže s vidinou celodenního žehlicího procesu se starou žehličkou mi začal na rameni skákat červený čertík a volal: "tak tu novou žehličku přece rozbal, tak ji zkus, co ti to udělá? jenom ji vyzkoušíš, jestli se pro mamku hodí, tak dělej, dělej, rozbal ji!". Povím vám, tihle červení čertíci jsou tak otravní a tvrdohlaví...a taky vám už dopředu prozradím, že mamka dostane k Vánocům parfém, krémy, knížky, mixér a lampu (ale žehličku už z ruky nedám)! Rozbalila jsem ji tedy, zapojila a záhy zažila šok (né elektrický) a pak druhý a třetí a celkem jich bylo pět! Hned vám povím, co mě tak překvapilo.

Takže ten zabavený vánoční dárek, zlatem naparáděná žehlička PerfectCare Silenc, mi měl ušetřit čas a ukázat revoluci v žehlení. Popravdě, já na tyhle řeči moc nedám, ale bývám ohromně zvědavá, jestli je na zázračných novinkách třeba aspoň špetka pravdy. Bez mučení přiznávám, že mě můj zlatobílý parní generátor Silence z řady Philips PerfectCare nechal žehlit docela dlouho s otevřenou pusou, protože:

1) jsem nemusela vůbec nastavovat teplotu. Mohla jsem žehlit bavlnu, hedvábí, satén, syntetiku i vlnu a moje chytrá zlatá žehličková holka zvládala všechny materiály "na jednu teplotu" a tancovala si svůj žehlící tanec ve společnosti mých šatů a košilek, které se s ní cítily v naprostém bezpečí. Jedno nastavení teploty pro všechny druhy látek...žena 21. století se má!

2) ona je tak bezpečná! Mohla jsem ji položit na žehlicí prkno rozpálenou dolní stranou nebo ji dokonce nechat položenou na látce třeba i 5 minut a ono nic...nic se nespálilo, nic nehořelo, nedoutnalo...prostě si tam jen tak ležela a tvářila se spokojeně (a já vlastně taky). Takže teď, když budu žehlit, zazvoní pošťák, žehličku nechám položenou na oblíbených šatech a budu s pošťákem 5 minut nadávat na politiku, nevyhoříme (výborně!)

3) slogany hlásaly, že je to nejtišší parní generátor na světě a ono opravdu bylo slyšet, když mi samým rozčilením upadl na zem špendlík; žádné hučení, syčení páry, jen tichoučko...jako na dobrou noc.

4) prádlo, které jindy žehlím dlouhé hodiny, jsem měla vyžehleno za polovinu času (tomu říkám efektivita - žádné třídění oblečení podle materiálu, žádné čekání, až se teplota otočením kolečka změní a přizpůsobí další košili...prostě jen žehlíte a sledujte při tom oblíbený film)

5) můj muž se na mě při žehlení díval a v jednu chvíli si žehličku půjčil, zkusil to taky a perfektně vyžehlil mou růžovou košilku (ale mám nakázáno o tom v žádném případě na blogu nepsat). ;-)

Ačkoliv si teď díky té báječné zlaté revoluční novince můžu při žehlení zpívat, tancovat, číst, pít kávu nebo se dívat na DVD, přiznávám, že k dokonalosti žehličce (nebo tedy parnímu generátoru) přece jen pár vychytávek chybí. Tady jsou tři věci, které musím vytknout:

1) žehličkový generátor PerfectCare (říkejme mu klidně jen "zlatá holka") umí téměř všechno, ale nedokáže upéct jahodové cupcakes, což považuju za zásadní nedostatek,

2) nedokáže vyžehlit, aniž bych u toho nebyla přítomná (nemohla jsem tedy odejít do města a nechat ji doma samotnou, aby udělala svou práci)

3) vyžehlené prádlo nedokáže složit a uložit do skříně - zkrátka, nic není dokonalé.

V pracovním týdnu jsem si vzala žehličku do svého obchodu a žehlila s ní všechno, nač jsem se se starou žehličkou bála i jen pomyslet. Představa, že bych špatně nastavila teplotu a spálila nějaké retro saténové šaty (už se mi to stalo), mi dřív naháněla hrůzu. Ale teď si jen tak postávám u žehlicího prkna, sleduju na monitoru Ally McBealovou a pod rukama se mi točí rychlostí blesku všechny materiály, na které si jen vzpomenu. 

Musela jsem vám o tom všem napsat, protože i když mě občas zajímají pohledy do minulosti (50. a 60. léta mě budou vždycky bavit), jsem taky velká milovnice věcí nových, aktuálních, super moderních a jsem šťastná, že žijeme v 21. století, které nás svými technickými vymoženostmi hýčká a spoří nám čas. Teď jen jde o to využít ušetřený čas účelně a k tomu, abychom byli v životě opravdu spokojení.

PS: zítra se na vás těším...bude to tady hodně, hodně vánoční. ;-)

Jak v zimě rozmazlit svou pokožku aneb levandulový ráj

Dneska vám chci povědět o tom, jak snadno se můžou špatné věci změnit k lepšímu a jak snadno se může stresující spěch proměnit v kouzelný okamžik...Bylo to opravdu bláznivé ráno - v pondělí. Zaspala jsem, bílé pletené šaty si polila chvatně vypitou kávou, nemohla jsem najít klíče a do toho mi nepřetržitě zvonil telefon. Dělala jsem všechno tak rychle, jak jen to šlo, ukázkově nešikovně jsem spěchala, pořád hledala (a nenacházela) klíče a snažila se zachovat klid (což je při mé taliánské povaze někdy trochu problém). Poslední věc, kterou jsem měla v plánu udělat, bylo namazat si ruce levandulovým krémem (to abych se trochu uklidnila) a najednou se všechno změnilo...

Na stole v chodbě, kde si nechávám položený krém, ležely i klíče (že mě to nenapadlo dřív!), vedle nich na papírku milá připomínka ranní schůzky a čokoládové lízátko Kitty. Už zase jsem se začala usmívat, mazala si ruce krémem s anglickou levandulí, dívala se z okna a najednou...začalo sněžit! To je pro "vánoční typ" jako jsem já velký okamžik. První letošní vločky tancovaly nezkrotný čardáš a já věděla, že letos už první sníh nebudu mít spojený s ničím jiným, než s levandulovým ránem. Na počest toho kouzelného okamžiku vám o svých levandulových kamarádech povím ještě víc.

Mému stolku s holčičími důležitostmi teď vévodí levandulové lahvičky - tělové mléko a sprchový gel od Heatcote&Ivory. Ačkoliv jsem původně zamýšlela, že se v mojí koupelně usídlí mléko i gel, nakonec se o svou radost podělím s kamarádkou, pro kterou mám k Vánocům připravený levandulový sprchový gel, zatímco já se hýčkám anglickou levandulí v podobě tělového mléka s bambuckým máslem, glycerinem a vitamíny (ovšem když nad tím tak přemýšlím, s tím rozdáváním to musím přece jen ještě zvážit). ;-)

Krém na ruce Heatcote&Ivory Anglická levandule je mým favoritem pro letošní mrazivé dny. Rychle se vsákne do pokožky, takže žádné ulepené packy, chrání před zimou a zdá se, že dělá dobře i mým nehtům. A protože zvědavě sleduju Facebook Heatcote&Ivory, zjistila jsem zajímavou zprávu - krém na ruce s levandulí se dá do konce listopadu získat zdarma k nákupu sprchového gelu a tělového mléka (jediné štěstí, že už obojí mám, jinak bych se zas neudržela).

Můj malý tip: krém si na noc bohatě nanesu nejen na ruce, ale taky na nehty a nehtová lůžka a ukryju ruce do bavlněných rukaviček. Ráno jsou jako "ze škatulky".

Levandulové mýdlo v dárkové krabičce s mašlí přenáším jako kočka koťata. Jednou je v prádelníku, kde dokáže krásně provonět složené košile, pak ho mám vystavené na toaletním stolku (je tak hezké, že si zaslouží, aby bylo před používáním nějakou dobu chváleno, obdivováno a vystavováno) nebo mu nechávám prostor na koupelnových poličkách. Navíc mi připomíná dobu, kdy jsem mamce jako malá kupovala k Vánocům podobně voňavá mejdlíčka, která byla do poslední chvíle ukrytá v půvabné krabičce a čekala na svou velkou chvíli pod vánočním stromečkem. Možná, že to letos zopakuju a Louis Armstrong nám k tomu bude hrát White Christmas.

Tak tady jsem všechno našla - svůj krém, ztracené klíče i milý vzkaz. Všechno jsem schovala do kabelky a vyrazila vstříc zasněženému dnu.

O zvláštní vůni anglické levandule Heatcote&Ivory vám chci ještě něco povědět. Je záhadná, intenzivní, konejšivě uklidňující, ale zároveň svěže podmanivá a je...musím to říct...je sexy. Mléko se v kombinaci s krémem na ruce dokáže tak zajímavě rozležet, že jsem si v poslední době ráda nechala zajít chuť na svůj oblíbený parfém. Když používám "anglickou levanduli", jiná vůně už není potřeba.

Když jsem si prohlížela katalog všech výrobků od Heatcote&Ivory, nevěděla jsem, co si přát dřív, co chtít víc, a tak jsem dostala nápad - že si od Ježíška budu letos přát, aby se mi přestaly líbit jejich nádherné obaly, jejich vůně, jejich vymazlený vintage styl, a aby zkrátka moje, věčně toužící srdce, mělo chvíli klid. ;-) Ale copak by mi Ježíšek takové přání vůbec uvěřil?

Pochopíte mě, až se přesvědčíte sami. Pokud máte před sebou právě teď šálek horkého čaje nebo kávy, myslím, že je ta pravá příležitost prohlédnout si katalog Heatcote&Ivory - tady anebo nahlédněte přímo do jejich obchodu na Heathcote-ivory.cz.

5 šťastných věcí

Rubrika "5 šťastných věcí" patří mezi vaše oblíbené a občas mi píšete, abych ji do blogového dění zahrnovala častěji. To by v tom byl čert, abych taková přání s radostí nevyslyšela, a tak je tu dalších 5 věcí, které umí hezky zpříjemnit žití a bytí (zkrátka živobytí).

Dnes a denně velebím internet, protože díky němu můžu mít (téměř) všechno, po čem moje srdce zatouží. Etsy.com, to je pro mě nakupovací ráj. Když mi odtamtud přijde balíček, je v něm zpravidla navíc nějaká symbolická maličkost (třeba minisamolepka) nebo cedulka s poděkováním, která zahřeje. Stejně tak to praktikuju i v butiku Radost - ke každé objednávce přibalím malý dárek, protože dobře vím, jak i drobnost dokáže potěšit.

Na fotce je lístek, který mi přišel z Anglie spolu s nejroztomilejšími vánočními myškami (dostanu je ale až k svátku, takže letošní čekání na 13. prosince se mi zdá nekonečné).

Blíží se dlouhé zimní večery a já se snažím vyšetřit si aspoň deset minut týdně (víc v poslední době nestíhám), abych mohla tvořit. Třeba malovat...

Už jsou doma pod střechou. Ježíšek si z dlouhého dopisu, který jsem mu napsala, může odškrtnout dvě veledůležité položky. Knížku Chanel: Collections and Creations a Vogue Living: Houses, Gardens, People. Obě dvě jsem koutkem oka viděla ve skříni (ve druhé horní přihrádce - pěkně vysoko). Včera jsem se snažila tam vyskočit, ale marně - a navíc mě zpozoroval můj muž, smál se a řekl, že většího lumpa snad nikdy neviděl...jenže mně tedy do smíchu opravdu není (copak se to dá do 24. prosince vydržet?).

Deset minut od domova mám už víc než 2 roky pronajatou kancelář a sklad. Je to místo, které mám ráda, kde voní už od rána káva a kde mám na stěnách pověšeno plno inspirace. Tohle je moje listopadová nástěnka, kterou už brzy obleču do vánočního fraku.

Ještě jeden malý pohled do mé kanceláře - k oknu. Obyčejný průvan dokázal udělat z klasické lampy něžně krajkovou parádu a já vím, že stačí mít oči otevřené, abych všechna tahle malá, ale důležitá  kouzla všedních dnů viděla...;-)

Kosmetika, na které jsem závislá aneb kočkou během 5 minut

Řekněte mi, která z nás nemá v záloze (a v kosmetické taštičce) alespoň jeden (nebo dva...tři) triky, jak se bleskově zkrášlit, jak zamaskovat únavu nebo se trošičku omladit a rozjasnit? Já je tedy rozhodně mám. Musím je mít, když často chodím pozdě večer domů, v noci se dívám na filmy s Paulem Newmanem (Ňoumenem, jak říká můj muž), k tomu jím palačinky, lakuju si nehty karmínově červenou a popíjím Rulandské šedé (už jsem velká). V noci jsem sice čilá, nechce se mi spát, mám plno energie, ale ta rána...potřebuju silné kafe a několik slavných zkrášlovadel, aby na mně probdělá noc nebyla znát. Pár z nich jsem vám tu už představila, ale teď jsou na řadě dva láskyplní a vtipní pomocníci od theBalm.

Za nic na světě by se mi nepodařilo spočítat, kolikrát jsem po kultovní značce theBalm šilhala v zahraničních (hlavně amerických) obchodech, kolikrát jsem už měla prst na spoušti (rozumějte na tlačítku "Add to Cart"), ale buď výrobky neposílali do Čech nebo jsem se lekla vysokého poštovného). Platonická láska jako z červené knihovny, která by zůstala bez fyzického kontaktu a naplnění, kdyby se jednoho prosluněného dne, kdy všechno vonělo, ptáci zpívali, mouchy štípaly a život byl prostě krásný, neobjevila v Čechách. Ó ano, už je u nás. Ráda v žertu říkám - Vivi byla stvořená pro theBalm a theBalm byl stvořený pro Vivi (příběh platonické lásky má filmově šťastný konec - shledali jsme se a naše láska posílila).

Nemůžu jinak, než vám povědět (klidně i telefonicky), jaké dva kousky jsem si (prozatím) oblíbila nejvíc. Pomáhají mi udělat  ze sebe během 5 minut člověka a to se rozhodně cení. A nejenže umí šetřit čas jednoduchým použitím s vytouženými výsledky, ale obaly mají retro design, který dokáže rozesmát, pobavit a vnést do líčícího rituálu vtip. Berete je do ruky a najednou nejste ustaraná, unavená nebo nevyspalá, ale je z vás "umělecká ředitelka vaší koupelny", která zvládne během chvíle omládnout a zase se trochu rozdovádět.

Rozjasňovač  Mary-Lou Manizer je...závislost, tedy aspoň pro mě. Velká kulatá krabička (dá se vůbec 8,5 gramů někdy spotřebovat?) se zrcátkem uvnitř, na které je hříšně půvabná Mary-Lou. Děvče, které skončilo ve vězeňské cele, protože její pleť byla až příliš hezká a nápadně rozzářená. Mary-Lou je rebelka, ale ruku na srdce, které z nás by vadilo z takového důvodu skončit za mřížemi? Mně tedy ne.

Mary-Lou Manizer je v kosmetickém světě pojem a není divu. Je to andělsky zlatý prášek, jemňoučký třpytivý pudr, který dokáže zamaskovat stopy únavy tak snadno a nekompromisně, jako snad žádný jiný rozjasňovač (a že už jsem jich vyzkoušela tunu...tedy tucet). Rozptyluje světlo nějakým pozoruhodně kouzelnickým způsobem, takže pleť vypadá přirozeně jasně, mladší a hezčí (nepřeháním). Navíc má tolik využití, kolik si jen lze přát.

Na oči:

- jako oční stíny (kukadla zvětší a projasní), 

- do vnitřního koutku očí (to se musí zkusit, to se nedá popsat)

- pod obočí (taková maličkost, ale nevěřili byste, jak dovede prozářit pohled)

Na tvář a rty:

- stačí velkým štětcem poprášit lícní kosti (ovšem opatrně - rozjasňovač je hodně výrazný, u něj je rozhodně "méně více"

- pro rozjasnění make-upu se dá lehce a v malém množství nanést na celý obličej

- pro optické zvětšení rtů ho používám tak, že ho nanesu malilinko na hranu horního rtu.

Zatímco vpravo na fotce můžete vidět otevřený rozjasňovač Mary-Lou, uprostřed už je druhá parádička od theBalm, o které chci psát a povídat tak dlouho, dokud mě někdo neumlčí. Řeč je o řasence Cheater.

Černá objemová řasenka Cheater!, to je takový malý příběh, vlastně drama. Dokáže rozehrát jednu z nejpropracovanějších podvodných her, kterou by měla umět hrát každá svůdnice. Zkuste si ji nanést a stát se nepolapitelnou pokušitelkou. Řasenka Cheater je dokonalá podvodnice, tajná agentka, která dovede řasy zahustit a natočit tak, že podlehne nejen ON, ale všichni. Chcete, aby se na vás díval tak, jako fešák na mé fotce? Tak aplikujte dvě vrstvy (říkejme tomu dokonalý převlek) a zamrkejte. On nikdy nepozná, že je to klam (tedy pokud se v nevhodnou chvíli neodlíčíte).

Řasenka Cheater! kromě toho, že v člověku probouzí všechnu fantazii a už nikdy ji nebudete chtít dát z ruky, obsahuje panthenol pro posílení řas. Zároveň je bez parabenů, sulfátů a ftalátů, takže o dobrý pocit z líčení je postaráno. Řasy precizně oddělí, natočí a prodlouží. Mám ráda dramatický pohled, takže nanáším tři vrstvy, a přesto Cheater dokáže, aby se na řasách neudělal žádný žmolek, aby se neslepily. Když si to tak po sobě čtu, já se vážně zamilovala.

Je mi to jedno. Je mi fuk, jestli skončím kvůli zářivým tvářím za mřížemi jako Mary-Lou nebo jestli mě vsadí do studené cely kvůli extra dlouhým řasám. Za svou lásku a mládí se budu bít! Jak říká zakladatelka značky theBalm Marissa Shipman: „Mládí je stav vaší mysli a obsah vaší kosmetické taštičky“. Ó, Marissa už ví o životě své!

Kosmetické poklady od theBalm teď najdete i na Parfums.cz

Tajemství krabice odhaleno aneb prázdný Mňambox

Plánovala jsem tu voňavý víkend plný holčičích propriet a nezbytností (k tomu se nakonec dostaneme až zítra), ale nedokázala jsem odolat, abych tu před vámi neotevřela první Mňambox, který se mi včera odpoledne dostal do rukou, a který mi příjemně hraje do karet. U nás doma se totiž vzduchem začala vznášet otázka "Kdy začneš péct?". Napřed ji položil můj muž mně (on má tak rád sladké), ovšem já se nenechala zaskočit. Vím přesně, co s takovou otázkou udělat - bleskově ji přepinknout na mamku (protože kdo peče nejlepší vanilkové rohlíčky a linecké koláčky? no přece ma-min-ka).
Když včera pošťák přinesl velikou krabici s prvním zkušebním brandnooz boxem, který jsem si rychle přejmenovala na Mňambox, rozveselila jsem se a třikrát se zatočila v kole. V krabici totiž byly zkušební boxy dva. Jeden s důležitostmi pro pečení (a právě ten patří vánoční pekařce mamce) a druhý se spoustou dobrot použitelných ve studené i teplé kuchyni. Ať ten nebo onen, oba dva byly během chvíle prázdné a všechny potraviny si našly místo v kuchyňských skrýších nebo na plotně.
Povím vám jednu věc. Krabičky krásy už tu byly a já se jich velmi rychle "přejedla". Tohle je ale něco nového, u čeho se rozzářily oči nejen mně, ale hlavně mému muži, takže pokud český brandnooz box udrží kvalitu těhle německých, budu stát první ve frontě na jejich objednávku. Ale abych jenom nebrebentila, pojďte se se mnou mrknout, co se skrývalo ve velkých zelených krabicích (mimochodem - jsou moc šikovné a v kuchyni se rozhodně neztratí).

Napřed se podíváme na tématický brandnooz box - tzv. bäck box byl plný žhavých novinek zaměřených na pečení a nechyběly ani pochoutky hotové - třeba perlivé víno nebo "lajkovací" sušenky se zvednutým palečkem "To se mi líbí". ;-)

Časopis, polevy, barevná zdobítka, mouka Diamant, sušenky a plno dalších věcí...napočítala jsem asi 10 cukrem vonících balíčků (a tady jsou ty, které mě zaujaly nejvíc). Bylo by zábavné, kdyby se i v českých brandnooz boxech objevovaly tématicky laděné pochoutky (na pečení, na párty, bio...dovedu si takových představit plno, tak uvidíme).

Méďa nebyl součástí balení. Ostatně, kdo by taky takového zvědavce chtěl (kromě mě)?!

A tohle  už je druhý německý Mňambox s omáčkou na lasagne, Afri colou bez cukru, ovocné bonbóny bez cukru nebo třeba extra panenským olivovým olejem a dalšími zajímavostmi, po kterých se rychle zaprášilo. Mňambox byl sice ve chvíli prázdný, ale hrnce na plotně vypadaly spokojeně a můj muž taky. Největší radost jsem měla z černé čočky Beluga, kterou jsem ještě nikdy nepřipravovala, z malinového nápoje bez cukru a z olivového oleje, kterého u nás doma není nikdy dost. Zkrátka zdá se, že zelené krabice s pochoutkami najdou v mojí rodině mnohem větší uplatnění než krabičky krásy. Ale nechci předbíhat; uvidíme, jak se bude příběh zelených krabiček vyvíjet dál...

Německé potravinové boxy mě moc potěšily. Na chvíli jsem zase byla úplně mrňavá a s velkýma očima vybalovala všechna ta překvapení. Navíc mě baví poznávání nových chutí, zkoušení nových výrobků, ráda vařím, kulinářsky bádám, ochutnávám a jím (brandnooz box je opravdu ve správných rukách). Nezbývá mi než doufat, že český brandnooz box bude mít stejný náboj jako německý. První český Mňambox se dá ještě pár dní objednávat na Brandnooz.cz a já se nemůžu dočkat, až si tu na něj spolu vyměníme názory. Tak dobrou chuť! ;-)

Doma aneb když se blíží Vánoce

Konvice na plotně už samou nedočkavostí bublá a poskakuje a na stole čeká spousta hrnečků pro mé milé hosty. Zase vás zvu na návštěvu ke mně domů, protože mě to s vámi moc baví. A chci vám ukázat pár aktuálních momentek a detailů, protože dneska je to u nás doma tak a zítra to může být úplně jinak - změny, vylepšování, předělávání (ale i opečovávání toho stávajícího), to je zkrátka moje vášeň. Už jsem se neudržela a nenápadně vyndala z vánoční krabice pár světel, růžovou ozdobu a zimní LP desky a vlastně se mi zdá, že to není zas tak předčasné - vždyť do Vánoc zbývá jen měsíc. Tak už se nenechte rušit a pojďte dál...

Když jsem včera ráno ještě ležela ve vyhřátých peřinách, byly otevřené dveře do obýváku a já jsem se tak mohla nerušeně dívat na náš "jídelní koutek", ve kterém měl můj muž s Tomíčkem vážný rozhovor (téma neznám, ale podle mě šlo o jídlo) ;-). Ani neví, že jsem je vyfotila, ale právě takové momentky mám nejradši.

Světýlka nedávám jen na stromek. Líbí se mi, když koncem listopadu rozehrají svou třpytivou hru třeba na knihovně.

Odvážně růžová průhledná ozdoba se zlatými proužky visí přesně tam, kde má - kolouškovi na prdýlce.

Obraz s Woody Allenem, dva gramofony, knížky, elpíčka, vlněné plédy, telefon, mintová retro lampa - to všechno a ještě mnohem víc potřebuju ve svém obýváku mít. Ale tím, že mám kolem sebe všechno potřebné, to zdaleka nekončí. Už za pár měsíců budeme pod taktovkou mojí neutuchající představivosti oživovat parkety, které jsou teď momentálně ukryté pod linem, předělávat, vrtat, malovat a všelijak divočet. Kromě vysvobození parket mám ještě jedno tajné přání - římské rolety. Vypadají v interiéru tak elegantně a stylově (to se líbí mně) a zároveň jsou funčkní a praktické (to zas ocení můj muž), takže už se zkrátka nemůžu dočkat, až bude jaro. Jsem prostě žena, se kterou se muž nikdy nenudí (jen mám takový pocit, že by mu někdy trochu nudy /klidu/ vůbec nevadilo). ;-)

Mohlo by to vypadat, že jsem jednou nohou ještě v létě (to ten svěží parfém a květinový pohled Vogue) a druhá už mi skáče do Vánoc (to ta LP deska z 50. let "Rudolph the Red Nosed Reindeer"). Ve skutečnosti je to ale tak, že nejvíc se mi líbí přítomnost.

Děkuju vám, že jste se zastavili, poseděli, dobrou vůli se mnou měli a už se nemůžu dočkat, až se tu uvidíme zase o víkendu.

Jak mít pleť čistou jako Francouzka

Ach ty Francouzky a jejich dokonalá pleť! To člověka dovede pořádně vytočit, když se na ně díváte lupou a nedaří se vám objevit téměř žádný kaz. Nespravedlnost! Ovšem upokojíte se ve chvíli, kdy máte pocit, že jste odhalili tajemství jejich pleťových úspěchů. A mně se zdá, že jsem na něj přišla. Asi. Není to složitý příběh - kdysi jsem si koupila tubičku čistého přírodního jílu Argiletz v lékárně ve Francii, protože francouzské holky po něm byly jako divé. A i pro mě pak docela dlouho malá zelená tuba s jílem znamenala jasné řešení, když jsem potřebovala svou pleť rychle uvést do stavu "vypadáš ok, tak utíkej ven".

Jenže žádné kelímky ani tuby nejsou bezedné, jíl jsem vypotřebovala a od té doby jsem si v Čechách kupovala alespoň jíl v prášku, ale přesto se mi po krémovém jílu v tubě stýskalo. A tak si určitě dovedete představit, jak jsem se potěšila objevem, že na internetu mají jíl ve všech možných podobách a hlavně zelený jíl v tubě přímo od francouzské značky Argiletz. Je sušený na slunci a neobsahuje žádné konzervační látky; je to jen čistá příroda. A že se při jeho aplikaci člověk na chvíli promění v zeleného panáčka, to je takový malý detail, který, pokud jste doma sami, nemůže nikomu ublížit.

Mám tu pro vás dneska spolu s opicí Soňou pár dobrých tipů, jak se s jílem rychle skámošit.

Dobrá rada od Strnada, tedy od Vivi: jílovou masku používej jen tehdy, jsi-li doma sám a i v tom případě raději zhasni. Ovšem chceš-li podomního prodejce odehnat nebo zastrašit hlučného souseda, v jílové masce před ně předstup a strašidelně se směj - tím dodáš svému už tak děsivému vzezření na významu a souseda ani otravného prodejce už nikdy neuvidíš.

Narozdíl od jílu v prášku, který jsem používala dřív, a který se musel smíchávat s vodou v misce, je jíl v tubě okamžitě připravený, což je pro lenochy mého typu nutnost. Tentokrát vám prozradím 5 důvodů, proč je přírodní zelený jíl Argiletz v mojí koupelně takovou klasikou:

1. rychlé, nenáročné použití a pleť po jeho aplikaci vypadá líp než před aplikací (co víc si přát?) ;-)

2. absorbuje toxiny a má silné hojivé a čistící účinky
3. dá se používat jako pleťová maska, ale taky jako obklad na místa, která potřebují rychleji zhojit 

4. tuba je veliká (400 g), takže ho můžu vydatně používat i na dekolt

5. je ztělesněním čisté přírody a má až dojemně jednoduché složení (zelený jíl a voda), které mě znovu a znovu utvrzuje v tom, že ty nejlepší věci jsou nekomplikované...zkrátka příroda to umí zařídit za nás.

Kromě zeleného jílu vyrábí Argiletz i pleťové masky (100 ml) - žlutý jíl (pro normální až mastnou pleť), bílý jíl (pro všechny typy pleti) a růžový jíl (pro citlivou pleť). Všechny mají ryze přírodní složení, zbavují pleť toxinů, čistí, zklidňují a rozjasňují. Nemám je vyzkoušené, ale to neznamená, že si na ně nedělám zálusk (hlavě žlutojílek musí být můj).

Všichni (všechny) chceme vypadat dobře a opice Soňa není výjimkou. Když si ráno prohlíží časopisy, jí pistáciovou zmrzlinu a poslouchá gramofon, ráda se přitom rozmazluje pleťovou maskou z jílu. A podívejte, jaké má po použití tváře jako slabikáře. Opice Soňa má pro vás 2 až 3 tipy, které se budou hodit.

1. opičí tip: nikdy nenechte jíl na pleti zaschnout - nepříjemně pokožku stáhne a vy pak budete vypadat jako...no, jako opice. Naneste jíl na pokožku a nechte ho působit 15 minut - během doby působení pleť navlhčujte vodou z rozprašovače nebo nanesený jíl překryjte potravinovou fólií.

2. opičí tip: když se vám udělá pupínek, naneste na něj trošku jílu a nechte působit klidně půl hodiny (zázraky jíl nedělá, ale pupínek se po něm hojí mnohem rychleji).

Tip pro fajnšmekry: přidejte do jílu pár kapek éterického oleje (lahůdka).

Angelika se mi vždycky líbila - ty její zrzavé lokny a průsvitně dokonalá pleť! A tak mám právě teď na nose zelený jíl Argiletz, pouštím si film Angelika a sultán a myslím, že pokud se bude natáčet další díl Angeliky, namíří si to halyvůdští producenti rovnou ke mně...tak čekám, pánové! ;-)

5 šťastných věcí

Krásné, milé, malé (nebo velké - to je ještě lepší) radosti, které nám každý den život chystá, je dobré si často připomínat a hlavně je nepřehlížet (já už mám na ně vycvičený ostrozrak). A tak tu dneska popíjím horké kakao, zapisuju si do diáře vánoční plány, kreslím do něj soby (už je umím, i když nohy jim zatím dělám trochu křivé), poslouchám růžový gramofon a chystám tu povídání o tom, jaké věci mě právě teď dělají šťastnou. Přeju vám, ať máte takových věcí (nejen) dneska na každém prstě aspoň deset.

Konečně jsem vyfotila část "suvenýrů", které jsem si přivezla z Paříže. Vyšívané boty, korálkové pantofle, notesy, sešity, diáře, kosmetiku, malované misky, kuchyňského trpaslíčka, propisky a tužky, marmelády, koření a čokolády, elpíčka a tak...však mě znáte. A největší radost mi dělá, že jsem tam tentokrát nekoupila žádné zbytečnosti ;-).

Tenhle retro pohled ze 70. let je z antikvariátu a přední strana s legračním pudlem a plavovlasou fešandou není to jediné, proč jsem si ho koupila. Na druhé straně pohlednice je totiž napsáno: "Blanko, ta blondýna se má, viď? Ale pejsan má nějakou zmačkanou hubu. Tvá Růža". Růža je geniální.

Už jsem tam nakoukla. Včera. Do vánoční krabice. A už se začínám pořádně těšit...

Pohled do mého diáře, který už začínám zdobit v duchu blížících se zimních radovánek, mi dělá velkou radost. Tím spíš, že se tam před pár dny objevil zápisek, že mi Ježíšek objednal dvě knížky, které jsem si dlouho přála. Neslyšeli jste náhodou cinkat zvonek? A krucipísek, to se mi asi jenom zdálo...škoda, budu muset ještě nějakou chvíli vydržet.

Každé moje nové boty Tomíček podrobuje důkladné prohlídce. Kontroluje hlavně preciznost ušití, pevnost podrážky, délku tkaniček a stélky a v neposlední řadě pružnost paty - nové podzimní semišové samochodky mi Tomík schválil a to mě moc potěšilo. Však vám říkám, že člověk ke štěstí nepotřebuje zase tak moc. ;-)

Mé zlaté poklady aneb BB, co se třpytí

Tak je to tady. Velká životní změna, která asi musela dřív nebo později nastat. Já se totiž přeorientovala a docela zásadně...ze stříbrné na zlatou. Ohlásila jsem to celé rodině a přátelům a myslím, že to vzali docela dobře, jsou opravdu tolerantní a chápaví. Jen můj muž, když jsme šli včera okolo zlatnictví, se tvářil trochu udiveně (to zlato je nějaké drahé)...to víte, od patnácti let mi kupuje stříbro a teď chce jeho Vivi zlaté řetízky. No, nezávidím mu. Naštěstí má zlaté srdce (a to se bude k mým zlatým šperkům taky hodit víc než ke stříbrným, to snad každý uzná), takže se mnou do zlatnictví nesměle vkročil a já jsem teď velice, velice spokojená. ;-)

A jak mi tak doma po změně orientace začaly přibývat zlaté poklady, neuniknul mému zraku BB krém Oriental Gold Plus od Skin79, který je, jak asi tušíte, taky celý zlatý. Jakmile jsem ho na bbcreamshop.eu uviděla, hned jsem si představovala, jak se mi bude hodit ke zlatým botám, k nové blýskavé broži ve tvaru mašličky a jak jeho záře zaplaví mou koupelnu tak, že si večer ani nebudu muset rozsvěcovat. Ale nejsem povrchní zlatokopka, nekoukám se jen na "hezký obal" - zajímá mě taky to, co je uvnitř. Tak ho teď spolu pojďme otevřít...

Tak takhle vypadá můj Oriental Gold Plus BB Cream, když je ještě zavřený a v příjemném obležení dalších třpytivých nezbytností.

Ovšem tady už jsme otevřeli jeho zlaté víčko. Přiznám se vám, že jsem velký milovník multifunkčních věcí (je to praktické, pohodlné a na cestách mi šetří místo v kufru). A v tomhle šikovném BB kelímku je všechno, co potřebuju pro to, abych se ráno rychle proměnila z paní "Jdezeměstrach" ve sličnou slečnu. V horní části, kterou u Oriental Goldu objevíte pod víčkem, je speciální krém na rty a tváře. Když jsem ho zkoušela poprvé, dlouho a zálibně (věřte mi, že to vážně nedělám často) jsem se pak dívala do zrcadla. Krém má světle růžovou barvu s nádechem jahodové, jemňoučkou strukturu a lehce splývá s pokožkou, takže výsledný efekt je přirozený a "zdravěvypadající". Ale to jsme teprve v horní části kelímku zlatého BB krému, teď půjdeme odšroubovat horní víčko.

Horní víčko odšroubováno a už na nás kouká hlavní část, kterou stačí lehce stlačit a BB krém je na světě. Trošku mě zlobí, že po stlačení krém opatlává víčko (mám radši "čistější práci"), ale dokážu mu tenhle nedostatek prominout, protože k mojí pleti se chová opravdu přátelsky. Tady jsou čtyři hlavní důvody, proč mu lze bez nadsázky říkat "zlatíčko":

1. dobře kryje, ale nepůsobí jako maska; jeho barva je béžově růžová, a tak sedne světlé i tmavší pleti (což bude výhoda hlavně v létě, až se moje "sněhurkovská" pleť zase trošku opálí)

2. hodí se pro smíšenou nebo mastnou pleť, kterou rozzáří, ale zároveň nehází "prasátka", je pěkně matný (ovšem existuje i Oriental Gold BB Cream krém pro suchou pleť)

3. obsahuje kaviár a zlato a já si díky tomu připadám bohatá (to je fajn mít chvíli takový pocit, byť jen díky BB krému)

4. je víceúčelový (v jednom kelímku najdu "make-up, tvářenku i rtěnku) a všechno funguje tak, jak má.

Nepotřebuju toho ráno moc. Jen silné kafe (voda v konvici už bublá), dobrou marmeládu, řasenku, banánový korektor a náš zlatý BB Oriental Gold Plus...Hotovo, beru medvěda na ramena (ale možná, že se vrátím s opicí - no co, je přece sobota a všichni se chceme trochu odreagovat) ;-), vyrážím do ulic a těším se na vás zase zítra.

Nejlepší balzámy v krabičce aneb na velikosti záleží

Na velikosti záleží - tedy u balzámů určitě. Jsem na ně hodně náročná. Chci, aby byly velké, aby mě hýčkaly, aby voněly, aby se na rtech krásně leskly, aby hydratovaly a zvláčňovaly, aby mě těšily svým designem a aby neubývaly (a když, tak hodně pomalu). Není žádné tajemství, že všechno, co od pomády na rty žádám, splňuje prověřená klasika - balzámy Rosebud z Roseandlips. Jsem do nich blázen, ale to už jste v minulosti poznali (tady, tady a tady). A protože mi v e-mailové schránce nesčetněkrát přistál dotaz týkající se velikosti balzámů Rosebud, přeměříme si je dneska nejen zkoumavým okem, ale taky metrem.

Takže jak jsou balzámy Rosebud velké?
Jsou menší než průměrně vysoký vánoční jelen...

...ale větší, než průměrně vysoké kolouščí mládě...

...a velké akorát tak, aby se pohodlně vešly do naší dámské ručky...

Průměr krabičky je přes 5 cm, takže to rozhodně nejsou žádné třasořitky, ale velcí kluci. Používám je dnes a denně, ale jejich obsah se nijak zásadně neztenčuje (a to je používám často i jako tuhé parfémky...pěkně je nanesu na zápěstí a oni už ví, co mají dělat - krásně vonět). Seznámila jsem se s nimi asi před rokem a jejich používání je pro mě takový malý požitkářský rituál. Každý den se těším, že si jeden z nich (obvykle ostružinový s vanilkou) před odchodem z domova nanesu na rty. A pak se těším, že svou pusu jedním z nich (obvykle jahodovým) potěším po obědě. A taky se těším, že den těsně před usnutím zakončím, jak jinak, než jedním z nich (obvykle mentolovým). Jsou to takoví moji voňaví zpříjemňovači všech dnů.
Možná znáte legrační večerníčky O Radovanovi, klukovi, který se pořád jenom radoval. A protože vím, co takovou stálou radost může způsobovat, podezřívám Radovana, že měl kapsu plnou balzámů Rosebud. Tak doufám, že máte v kapse taky aspoň jeden. ;-)
PS: hlásím, že zvyšuju svou blogovou aktivitu a články se tu teď budou objevovat i v sobotu a v neděli. Těším se na vás. ♥