Přestaňme říkat "až" aneb předvánoční puntíkatá neděle

Hlasité trumpety nebo cinkavé zvonky (každý možná slyšíme něco trošku jiného) dneska vyhlásily třetí adventní neděli a mně se zdá, že to je ideální čas pro to uvařit si voňavou kávu, dát si nožky nahoru, uvelebit se v křesle a konečně si pustit pár vánočních filmů. Protože kdy, když ne právě dneska? Až zítra nebo až pozítří? Ne ne, já volám: přestaňme v souvislosti s odpočinkem a chvílemi pohody říkat slovo "až"...až zítra, až příští týden, až o svátcích, až jednou - pojďme si udělat hezký den právě dneska. Právě teď.
A protože už mám doma vánoční cukroví, vánočku, všechna zasněžená těžítka, dřevěného panáčka na louskání ořechů a dokonce i úplně novou veselou konvičku, můžeme tu spolu sedět, jíst, pít a povídat tak dlouho, jak jen se nám bude chtít.

Tak to je ona. Moje nová "krasavice inteligentní" - rychlovarná konvice s puntíčky. A představte si, že by u mě doma nebydlela, kdybych byla bývala měla perfektní obočí. Totiž - před pár týdny jsem šla do koupelny natočit do původní staré rychlovarky vodu na čaj. Jak jsem tak stála nad umyvadlem a voda pomalu tekla do konvice, dívala jsem se do zrcadla (abych ukrátila čas) a tu jsem si všimla, že moje obočí potřebuje malou úpravu. Konvici - v tu chvíli už těžkou a plnou vody - jsem položila na šikmé okýnko v koupelně a pomocí pinzetky jsem se věnovala "vylepšování". A najednou řaaaaaaaach, bum, bác. Au! Konvice, chudák malá, dopadla tvrdě na dno vany (osud s ní po pěti letech věrné služby neměl žádné slitování) a rozbila se. Čekáte slzy, viďte? Ba ne, tentokrát jsem byla statečná a utěšovala jsem se jednak tím, že moje obočí má konečně správný tvar, a taky tím, že si koupím novou, mnohem hezčí konvici. A když už, tak už. Měla to být nějaká neodolatelná fešanda v retro stylu... 

A tak jsem hledala, pídila se, porovnávala, na miskách vah kolíbala všechny možné konvičky, ale ta pravá rychlovarná retro konvice nepřicházela. Až nedávno, když jsem v Popronu hledala nějaká DVD s vánočními filmy, jsem ji uviděla. Bílá rychlovarná konvice s puntíky! 

Takovou jsem si nedovedla představit ani ve snu! Jen tak se tam v nabídce vystavovala na o(b)div, čekala na svého "páníčka" a já hned věděla, že se jím chci stát právě já. Že u mě jí totiž bude báječně. Že bude tím prvním, s čím budu ráno schopná komunikovat (je mi líto, muži můj, usmívám se až po prvním hltu ranní kávy). Že já zaručeně ocením, jak je krásná, puntíčkatá, hezky tvarovaná a dobře stavěná (na první pohled vypadá něžně a křehce, ale je pěkně bytelná). A že ji - slibuju - nikdy nebudu pokládat na šikmé okýnko v koupelně. A tak je u mě...a návštěvy u nás v poslední době pijí mnohem víc horkých nápojů, protože se jim líbí, jak moje rozverná bílá dáma s barevnými puntíky tiše bublá, a mně dělá každé ráno (a vlastně celý den) tu nejpříjemnější společnost.

Na závěr mám pro vás malou hádanku. Kdo má vždycky pravdu? Kdo peče nejnadýchanější vánočku? Kdo umí vykouzlit nejlepší vanilkové rohlíčky? No přece ma-min-ka! A když maminčiny vánoční sladkosti spustí z ozdobných misek svou vábivě sladkou melodii, na kterou slyšíme asi snad úplně všichni, a když z hrníčků zavoní horká káva, můžeme nechat čas jen tak plynout (aspoň dneska, aspoň chviličku...). 

Užijte si den přesně tak, jak se na správnou adventní neděli patří. ♥