6 tipů, jak si zvednout náladu a být zas o trochu šťastnější

1. Pojďme dělat větší hlouposti, dát si čokoládu (Geishu, prosím), otevřít oblíbené knížky i naše růžové diáře, pojďme si natrhat plno sedmikrásek, nebrat se tak vážně a víc se smát...Víte proč?

Protože jsou za námi už téměř 3 měsíce letošního roku (připadá mi, jakoby to bylo včera, kdy jsme si tu psali o nadějně prázdných diářích, plánech a cílech v novém roce). Čas, ten uspěchaný rošťák, tak letí! A proto tady budu vždycky (co bude můj blog živ) hlásat, že se musíme naučit zastavit se a vychutnávat si drobné maličkosti a radosti "obyčejných" dnů.

Jedna stará paní (Nadire Stairová) kdysi řekla: "zažila jsem nádherné chvíle, a kdybych mohla žít svůj život znovu, udělala bych si jich víc. Abych pravdu řekla, bylo by to jediné, o co bych se snažila: o krásné chvíle. Užívala bych si jeden den po druhém, pěkně popořádku místo toho, abych každý den o tolik let předbíhala. Kdybych měla žít znovu, víc bych chodila tancovat. Víc bych jezdila na kolotoči. Dělala bych větší hlouposti. Nebrala bych tolik věcí vážně. Víc bych cestovala. A natrhala bych si víc sedmikrásek." Ona už svůj život změnit nemůže, ale my - a to je důvod k oslavě - my ano!

2. Užívat si těšení...to je totiž jedna z nejlepších činností. Když se mi něco líbí, když po něčem toužím nebo něco sháním, tak (kromě těch okamžiků, že si hned letím objekt své touhy koupit - slabá vůle?) si to namaluju nebo vystřihnu. A nalepím na zeď nad psacím stolem (velká motivace pro lepší pracovní výkony). A pak se těším, až si to koupím. A pak si to koupím a mám radost. A pak objevím zase něco nového, co vystřihnu, nalepím na zeď a...a dál už ten příběh znáte (zrovna teď chci tyrkysové botky samochodky...poznali jste to, že?).

3. Zlaté kancelářské sponky mají skvěle našlápnuto, aby sevřely ve své malé kovové a zářivé náruči všechny dokumenty, dopisy, papírky s úkoly, a aby ozdobily pracovní stůl. Dobře ladí se slunečními paprsky, které už se tak vehementně hlásí o slovo a snaží se, abych nechala práce a vyběhla oknem za nimi. Může být - bydlíme v přízemí.

4. Nová Marie Claire mi ve schránce přistála před pár dny (mám ji předplacenou) a má roztomilou jarní obálku s Judit Bárdos (v kinech právě běží film Fair Play, ve kterém Judit rebeluje, anabolikuje a sportuje; ovšem v Marie Claire je něžná, květinová a růžově jarní).

A co je uvnitř? Tak třeba článek o tom, že ženy nejsou vůbec vtipné (skandál, viďte?), že puntíky (a proužky) se hlásí o slovo (na šatech i nádobí - se mi ulevilo, mám je totiž teď vážně skoro všude), že "Rumcajz iz back a Hurvajz iz out (čili - muži musí být tak zarostlí, že přes svůj plnovous nejsou vůbec vidět a pokud mají na bradě jen pár chmýřátek a ani o chlup víc, řešením je transplantace vousů..uff) a taky je tam plno voňavých tipů a taky leccos nemravného a zkrátka - bez zelených prskacích kuliček Magic Gum s ufonem, které si ke čtení nového časopisu vždycky kupuju, by to nešlo.

5. Jarní měsíce jsou jako stvořené pro malá domácí vylepšování. Po zimě je do inovací všeho druhu větší chuť, spolu se sluníčkem přichází nová energie a elán. Tak si to pojďme doma udělat zase o něco hezčí, podle svého vkusu a nálady. Moje nálada je - jak asi tušíte - zlatoplameňáková. Zlaté rámy se dají sehnat v aktuální kolekci Ikey a růžoví plameňáci se na pohledech z 50. let procházejí nejradši v zastrčených antikvariátech nebo na Etsy.com. Přivítat jarní dny s plameňákem po boku je na-mou-duši-na-plameňáčí-uši zábava!

6. Jsou fotky, ke kterým se nemusí nic dodávat. Prostě si jen kousněte a nemějte výčitky svědomí, protože při dlouhých jarních procházkách všechny sladké hříchy vyběháme. Žijeme přece jenom jednou (nebo mi unikly nějaké vědecké objevy, že budeme mít ještě pár dalších životů?), tak ať to stojí za to! ;-)