Zorganizovaná a uklizená kuchyň? To je snadná věc!

Jsem přesně ten typ, který to chce mít doma pořád parádní, čisté, zorganizované a uklizené (obzvlášť před Vánoci). A jsem taky ten typ, který chce mít za každé situace perfektní oční linky a vychytaný účes. Ale hlavně jsem ten typ, který dá před "smejčením" vždycky nakonec přednost kinu, výletu, popíjení svařáku v rušných ulicích nebo pojídání skořicových palačinek a to vše v doprovodu nenamalovaných očí a s vlasy tak rozcuchanými, že budete mít tendence mateřsky si naslinit prsty a ulíznout mi pěšinku (ale nedělejte to, prosím).

Prostě všechna ta moje přesvědčení a pravidla porušuju pravidelně a spokojeně, protože od toho koneckonců pravidla bývají. Ale říkala jsem si, že by bylo skvělé mít věci v kuchyni konečně zorganizované tak, že bych je nemusela pořád přerovnávat, a že bych si letos mohla přípravu všelijakých "adventních dobrot" vychutnat, aniž bych musela věčně něco hledat.

A protože když chci vyřešit nějaký (jakýkoliv) problém, jdu do papírnictví, šla jsem tam i tentokrát a pořídila pár věcí, díky kterým se mi podařilo debordelizovat police s jídlem a kořením, takže získaly řád a já tak víc času. Můžeme se teď na to spolu mrknout.

Všechny suroviny, pomůcky na vaření a dobříčka teď najdu v kuchyni na "jedno mrknutí" a stačilo použít jen pár malých triků. Za chvíli vám je ukážu, ale ještě předtím malý černobílý vhled do mého předchozího neorganizovaného "potravinového království"...

I když jsem se snažila v "původní spíži" udržovat pořádek a mít tam nějaký systém, nikdy to dlouho nevydrželo. Mouky vedle kuskusu a špaget, cukr vedle oliv, marmelády v sousedství olejů, nakládaná zelenina vedle prázdných obalů a krabiček, které by se mohly na něco hodit anebo taky všechno úplně naopak. Najít něco rychle, to byl úkol pro soukromého detektiva (jenže soukromí detektivové obvykle pracují na politických případech, na odhalení nevěrných manželek nebo manželů anebo ve špinavých kancelářských dírách popíjejí pančovaný koňak, takže jsem si suroviny na vaření musela stejně vždycky najít sama).

Neuspořádané halabala skladování už má stopku.

Nakoupila jsem si krabice a šanony, které se dají sehnat v každém papírnictví. Lepší jsou ty z tvrdého kartonu, protože tak líp odolávají častějšímu vytahování a ukládání těžších potravin.

Kartičky na dárky posloužily jako "označovače" pro jednotlivé šanony, na které se dají pomocí provázku snadno přivázat. Fixou nebo tužkou pak už jen stačí na každou kartičku napsat, co bude příslušný šanon obsahovat. Kdo si vyrobí své vlastní kartičky, má bod navíc.

Každý z šanonů má jasně daný úkol (podle toho, jaká je na něm přivázaná kartička). Jeden poskytuje útočiště moukám, další luštěninám, v jiném bydlí přílohy (kuskus, jáhly, rýže, těstoviny) atd. Má to řád. Ách, nechte mě to říct ještě jednou - řááád. Takže kdykoliv teď něco potřebuju, sáhnu jednoduše neomylným pohybem do jednoho z šanonů a vyndám přesně to, co chci. Malý  zázrak to je. ;) 

A teď už jen pár drobností na doladění. 
Papírový karton od jahod jsem ozdobila malou nálepkou a nápisem, který mi vždycky připomene, že mám svou kuchyň opravdu ráda. A protože je krabička vysoko (na nejhornější polici), ukládám dovnitř  malé čokolády a sušenky. Dvakrát si rozmyslím, jestli si radši nedám pomeranč, který je na dosah, než jít pro židli a sápat se nahoru, abych ukořistila kokosové Raffaello. Skřítek, kterého jsem si přivezla před časem z kulinářsko-květinového trhu v Paříži, nad sladkostmi (i nad mou vůlí) potutelně bdí.

Výhoda toho, že má teď moje spižírna řád, je možnost potěšit se při vaření maličkostmi, které mám ráda, a které se mi dřív na zmatenou polici nevešly ani za nic - dřevěný sešit na recepty je jednou z nich. A pak tu máme ještě utěrky, které se mi jen tak volně povalovaly na poličkách nebo v šuplíkách, a které jsem teď uložila do drátěného košíku s víkem, ve kterém spokojeně čekají na svou "utěračskou chvíli".

A nakonec jsem na dveřní rám spíže přitloukla plechovou cedulku se skřítkovskými pomocníky - to aby bylo jasno, kdo má v mé kuchyni hlavní slovo a kdo tedy může dneska směle ukuchtit oběd. Protože i když to mám teď v kuchyni uspořádané, neznamená to, že tam kdykoliv ráda nepustím někoho jiného, kdo mi uvaří. Tak klidně přijďte. ;)