Nová nástěnka aneb měnit znamená žít

Mohlo by to vypadat, že dnešní článek bude o nové listopadové nástěnce, která si klade za cíl zase trochu změnit a zhezčit domov, ale nenechte se zmýlit. Je taky o skvělých filmech, o platonických láskách, o tom, že Sophii Lorenové se chce každý dívat do očí a vlastně i o tom, že nástěnka by podle mě neměla zůstávat pořád stejná. Měla by jít ruku v ruce s tím, jak se měníme my, naše radosti, záliby, lásky, vkus a jak se mění náš život. Mám ráda změny, protože znamenají něco nového a neprobádaného (a já bývám v tomhle ohledu dost zvědavá). 

Možná dávám nástěnkování příliš velký význam, ale pro mě je nástěnka nejenom pár hezkých obrázků poskládaných vedle sebe, ale taky odrazem toho, jak zrovna žiju a co mě inspiruje  nebo těší. Zkrátka - ukaž mi svou nástěnku a já ti řeknu, jaký jsi. A já jsem v listopadu...no, trochu neukázněná. ;)

Když jsem listopadovou nástěnku v pracovně vytvářela, můj muž se na ni přišel podívat. Ptal se na spoustu věcí - co je to a tohle a kdo je támhleto, a protože se zdálo, že ho nástěnka zaujala, říkám mu s hrdostí v hlase : "ona je tentokrát v takovým klučičím stylu". A můj muž se tomu jenom nevěřícně smál a asi si pomyslel, že tolik holčičích tretek pohromadě dlouho neviděl. ;) Ale já si myslím pořád to samé - tentokrát je moje nástěnka zkrátka v klučičím stylu (až na ty medvídky, samolepky, poníky, koloušky, králíčky, Santy a to růžové prase). Tak. A teď můžeme přejít k další důležité věci; chci vám někoho představit...

Seznamte se - Marc André Grondin, moje poměrně nová (nechci to zakřiknout) platonická známost. Je vtipný, přemýšlivý, roztomilý, pomáhá, kde se dá, je fešák, muzikant a namouduši talentovaný herec; jeho filmy Dar od boha (v originále C.R.A.Z.Y.) nebo První den zbytku tvýho života musíte vidět. A co na mou novou známost říká můj muž? Jen se ptal, jestli je Marc Grondin náhradou za Keanu Reevese, se kterým to platonicky táhnu už pekelně dlouho. A já řekla "kdepak, Marc k Reevesovi prostě přibyl". Takže v tom máme doma jasno. ;)

Barevní poníci jsou...důležití.

Poznali jste ji určitě, viďte? Podle očí. Sophii Loren totiž pozná podle očí každý.

Můj muž mi tenhle medvědí přívěsek koupil před pár dny na ulici a přispěl tak na jeden zvířecí útulek. A mně ani na chvilku nevadilo, že má medvídek červenou barvu a byla jsem šťastná, že se žádná platonická láska (promiň Grondine, promiň Reevesi) nemůže vyrovnat té opravdické.

Jsou věci, které na nástěnce nemůžou chybět...

Moje malé suvenýry - přání s medvědem, který lišce šťouchá do čenichu (nebo se líbají?), třpytivá mašle na dárky, kousek melounu a lístky z kina. Mimochodem - film Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je geniální a v mojí "osobní soutěži", kterou ve své filmové duši každoročně pořádám, bezkonkurenčně zvítězil jako nejlepší film letošního roku.

Přívěsek pudlíka z pouti (né z té letošní, ale z té před dvaceti lety).

Roztomilá visačka z mojí oblíbené peněženky Fiony Hewitt.

Základní pravidlo nástěnkování zní - nalep tam cokoli, co tě potěší.

Říkají mu prý Bob Dylan.

Mou nástěnku jsme prozkoumali a teď už můžete shromáždit všechny své papírenské poklady, nůžky a pásky, trochu se odvázat a vytvořit (nebo zaktualizovat) tu svou jedinečnou nástěnku, která vás rozveselí nebo rozčílí (podle toho, čemu dáváte přednost) pokaždé, když se na ni podíváte.