Co jsem dostala k Vánocům 2014

Když se mě někdo (v prosinci) zeptá, "v co věřím", neříkám, že věřím ve vyšší moc, v sebe samu ani si se všeříkajícím a důstojným pohledem neudělám rukou křížek přes prsa. Odpovídám prostě a jednoduše - že totiž věřím v Ježíška i v Santu. Že se mi líbí italský dárečník Babbo Natale, a že má u mě dveře otevřené i francouzský Petit Jesus. Se zatajeným dechem vyhlížím z okna, jestli už nejde německý Christkind, a že ke mně může přijít i švédský Tomte, to ví každý vrabčák na střeše. Zkrátka netroufám si jakoukoli kouzelnou bytost zneuctít svou nevírou. Ano, jsem kosmopolita (hlavně o Vánocích), protože a poněvadž se mi hódně líbí balíčky ovázané mašlí...

A že se mi má víra a důvěřivost ve všechny celosvětové dárkonosiče vyplácí, to se ukázalo pod letošním nazdobeným stromečkem. Doteď nemůžu uvěřit, že jsem fakt byla tak hodná. Ale ona ta bohatá nadílka bude dána spíš tím, že je hodné moje okolí (a vy), a taky že dárkonosiči zřejmě nepřikládali příliš velkou váhu mému celoročnímu zlobení a hříšničení, což musím opravdu ocenit (soustředit se jen na to dobré a hříchy odpouštět, v tom bychom si mohli vzít od Ježíška i Christkinda příklad).

Vánoční nadílka byla tedy tak krásná, že jsem se nejmíň desetkrát zatočila v kole samým štěstím, a to se ví, že se mi z toho pořádně zamotala hlava - z čeho konkrétně, na to se teď spolu mrkneme.

Když se setmělo, přišla první nadílka. Už v pondělí 22. prosince. Moje Vánoce totiž mají spoustu etap, docela dost setkávaček a návštěv a tím taky dost štědrých dnů a večerů (dobře zařízeno).

Máme (já i můj muž) senzační rodiče. Jsou úžasně důvtipní, protože umí s vánočními šiřiteli radosti (Ježíšek, Tomte, Santa,...no vždyť víte) domluvit samé krásné dárky. Vybrala jsem jich na fotku aspoň pár. Káva z pravého retro koloniálu, vánoční kosmetika (miluju tyhle limitky), svícen, sud zrnkové kávy (bude hned pryč), nějaký ten mok pro dobrou náladu od barona Hildprandta, nová kabelka (mňam), voňavka Nike (v mých barvách), útloučká soška víly Andělky, hrneček (na kosmetické štětce). A tak dál, rodičovský Ježíšek nadělil zkrátka všechno, co jsem si přál. ;)

Etažér na cukroví byl ještě dodatečný dárek od mojí mamky, která mi ho zapomněla dát k svátku. A co se zapomene ve svátek, to se pod stromečkem jako když najde. Jen jedinou vadu můj nový etažér má - cukroví (hlavně vanilkové rohlíčky) z něj ubývá až příliš rychle.

Když dostanete od kamarádky Šárky nádhernou Eiffelovku, karamelovou kávu, vázu ve tvaru kolouška (můj bože), brejličky, tužku s "Mikymauzem", vlastnoručně vyrobenou brož, která vypadá jako Minnie (na fotce není, ale na kabátě už dělá vesele parádu), svíčku, která voní jako kafe (tý jo), a přitom jste bláznivý milovník Paříže, bez kávy nedáte ani ránu, máte slabost pro roztomilé tužky a brože a koloušky zbožňujete tak, jak jen se koloušci zbožňovat dají, máte pocit, že jste obdrželi dokonalé vánoční dárky. A není to jen pocit.

Když dostanete od vánoční Aničky krabici, která je ovázaná saténovými mašlemi, uvnitř se o slovo hlásí bio lahůdky (peeling&maska a čistící houba ve tvaru srdce One Love Organics z Beautyville), pruhovaná lízátková hůlka a perníčky ve vašich barvách (růžová a mintová), máte pocit, že se všechno dobro světa spiklo, aby vám udělalo radost. A není to jen pocit.

Můj ty světe pacholete, dárky od mojí najlepší priatělky zo Slovenska a z Vrecka - Lusynky - vypadají, jako kdyby vyloupila celou pohádkovou říši a k tomu všechna papírnictví na zeměkouli. Pokud se vám bude zdát, že to neuvěřitelně bláznivě přehnala, že mi nadělila dárků (a to nejsou na fotce ještě úplně všechny) na minimálně 50 Vánoc dopředu, tak jen sklopím oči a budu s vámi muset s červenými tvářemi souhlasit. Ale víte...jenže...já to zbožňujůůů a milujůůů a jsem šíleně, o překot a moooc nadšená z každičké veličkosti a maličkosti, které mi Lusynka nadělila. 

Tak třeba - červené bačkůrky s bambulema, vánoční nálepky (vlastně nálepšišky úplně všeho druhu, jaké jen existují), zimní konfety do vany, notýsky, krabičky s poklady, magnetické zrcátko, krém na ruce s jelínkem, růžové ponožky s plameňáky, nejpěknější rtěnka, sbírka ubrousků, barevné fazolky do vany, které se hodí do teplé vody a pak se čeká, až se rozvinou do kouzelných tvarů (na obalu je napsáno, že je to prý skvělá podívaná i pro rodiče, ale já nevím, no, jsem přece jen pár let zvyklá koupat se bez jejich dohledu...ještě to budu muset promyslet), razítko ve tvaru Polaroidu, kapesníčky se soby, kteří se pusinkují (ou jéé), tužka s jednorožcem a ještě koukejte na ten označovač klíčů a washi pásky na dalších fotkách (tý brďo).

Každá věc, každý dárek by si zasloužil samostatnou fotku stejně jako tenhle zimní ptačůdkovský označovač klíčů, ale když těch dárků je 1152 a můj starý foťák už taky nemá takový tah, jaký měl zamlada...

A velmi osobní washi páska. Vidíte, kde udělala na krabičce Lusynka ty šipky? Mno, tak to jsem jako já...Vivi. ;)

Anetčina kouzelná růžová krabice...Když byla ještě zavřená, už jsem tušila, že se v ní budou skrývat doopravdické poklady pokladovité. Chytrá jsem a to moc, protože moje tušení se potvrdilo - v růžové krabici byl totiž odličovač očí theBalm, o kterém tu určitě ještě uslyšíte a nejkrááásnější zimní kočičkový Steamcrem - už jsem vám tu o něm básnila jako o objevu minulého roku a básním o něm dál. Tomu se říká láska, víte?!

Moje věrná čtenářka Bettynka mi kromě všech možných kosmetických laskomin věnovala taky koně. Téda, nečekala jsem to a přiznávám se, že doteď úplně jednoznačně nevím, jestli mu to jmelí a paprika, kterými ho krmím, chutnají, ale každopádně je to skvělý kůň - bytelný, roztomilý a umí rychle jezdit (však má taky pěkně vyřezaná kolečka). A jmenuje se Kizmír. Pro přátele Kizmírek.

Ó, tenhle něžný dárek od Petry se u mě zabydlel tak rychle, jakoby ke mně patřil odjakživa. Květinová brož vypadá křehce a něžně, a nikdy bych nečekala, že v klasické velké modré plechovce od Nivey (super originál balení) na mě bude čekat právě ona. Na bílý kabátek, do sněhové pohádky...Ó ano!

Překvápko od Zuzky a její hrošíkovské rodiny. Magnetka s pravým Francouzem (o la lá, ty kocoure jeden) a levandulové bonbóny přímo z "Provence" - báječný francouzsko-sladký dárek, o jakém jsem "sněla" (každý přece sní o tom, že v jednom z balíčků najde levandulové bonbóny a pařížského kocourka, no ne?).

Terezka mi po vánočním pošťákovi předala nejenom krásný dopis orazítkovaný pařížskými motivy a nezbytné růžové nálepšišky, ale taky andílka pro štěstí a..."kousek lásky". A takový kousek lásky, ten se tedy rozhodně neodmítá, ten se totiž hodí a vítá s otevřenou náručí. :-*

Mám muže, trala la la la, je to muž moc hezký, trala la la la, je taky děsně milý, tralala a nosí nejlepšejší dárky ze všech mužů na světě, tralalalala. Pardon, nechala jsem se trochu unést, ale tuhle písničku, kterou jsem sama složila (hudbu i text) ne a ne dostat z hlavy. ;) 

No prostě, nebudu to protahovat, ale můj muž (to je ten, co je tak hezký a hrozně milý) mi nadělil dárky mých snů. Retro telefon s doopravdickým (kouzelným) sluchátkem, na který se připojí chytrý telefon, takže škodlivé telefonozáření je daleko předaleko a navíc si teď (konečně) při telefonování připadám jako holka z 50. let se srdíčkovýma podkolenkama, růžovýma natáčkama ve vlasech a červenou rtěnkou na puse. A pak vytoužený a (nejúžasnější) diář od Kate Spade (pane bože, pane bože) - Kate Spade je moje největší oblíbenkyně (hned po kolouškách, francouzském šampáňu a sladkých mandlích v čokoládě). Taky mi můj Džordž nadělil velikánskou knížku Tory Burch In color, o které jsem dlouho "sněla" a taky knížku "Places to go, people to see" od Kate Spade (že ji miluju, to už víte) a to je ta nejkrásnější knížka na světě a pak ještě "travel" kalendář od Anny Bond (jestli ji neznáte, tak hlásím, že ta dívka umí s barvičkama neskutečně milé věci).

A taky mi můj muž dal tenhle hrneček....úúú!

A já mu za to všechno namalovala obrovitánské srdce do sněhu. Tak a tomu se říká, prosím pěkně, láska. ;)

♥ ♥ ♥

Chci všem moc poděkovat za vaše zlaté komentáře, dárky, e-maily, pohlednice, přání a dopisy, které mi od vás - mých bájožůžo čtenářů a přátel - přišly, a i když se tu dneska neobjevily všechny (už mě bolí za krkem, víte?), jsem ze všech úplně stejně nadšená a šťastná. Pokaždé, když jsem od vás něco obdržela (ať už jednu řádku v komentáři, ručně psaný dopis nebo balíček), zatancovala jsem si krátký Tanec štěstí (to se několikrát zatočíte v kole, pravou ruku dáte na levou nohu, levou nohu na pravé ucho, levým uchem se dotknete pravého kotníku a můžete při tom i zpívat). Jsem tak ráda, že...ale vždyť vy to víte, prostě že tu jste...Vánoce (a nejen ty) s váma jsou parádní a já vám moc děkuju - i vám, kteří "ani nedutáte", ale jste tu, chodíte sem a čtete, prohlížíte a třeba se občas trochu usmíváte pod fousky. Všem vám patří, jak já říkám, vobejmutí. ;)