Přípravy na Vánoce pokračují aneb vánoční šmejdění

Co vám mám povídat, jsem v poslední době ve svém živlu (myslíte, že by to mohlo být těma Vánocema?). Na trzích se láduju obyčejnou topinkou z domácího chleba tlustě pomazanou máslem nebo česnekem (nikoho nenutím, aby mě vášnivě líbal), popíjím horké rybízové víno, zpívám od rána do večera příšerné (i ty krásné) vánoční popěvky, na klopě kabátu nosím stříbrnou brož ve tvaru stromku a pod (rozepnutým) kabátem svetr se sněhulákem, zdobím byt, čtu jen vánoční knížky, kafe si dělám jen do hrnečků "tématických" tvarů (no jo - sněhulák a Santa), zapaluju všude svíčky a světýlka, do kterých neustále dokupuju baterky, sháním vtipnou vánoční čepici Marca Grondina a dojímám se a slzím...a taky jsem šťastná, přestože i v tomhle pohádkovém období překračuju mohutné větve a klacky, které mi někteří hážou pod nohy, taky do noci pracuju a občas se nervuju. 

Ale mě, nejvánočnější Vivi na světě, nikdo nezastaví a vyzobu z Předvánoc úplně všechno do posledního drobku, ať se děje co se děje. A když jsem u těch drobků, tak pár jich tu mám dneska i pro vás. Jsou z mého domova (trošku si zašmejdíme) a jsou to má malá i velká potěšení, kterých není dost nikdy, ovšem teď jich musí být dvojnásob. Přípravy na Vánoce tu nedávno začaly a teď...prostě pokračují.

Když není sníh venku, tak uvnitř může být vždycky - když máte to správné sněžítko. Zkuste s ním zatřást a pak si něco přát...

Ach bože. Velká knížka Zaľúbení do Paríža (od Andrey Pukové)...Přinesl ji včera promrzlý pošťák. V balíčku, který voněl zimou, dlouhým cestováním a tajemstvím. Doprovázela ji růžová obálka a v ní něžný dopis adresovaný mně a mému blogu. Je to nejhezčí knížka, kterou jsem kdy v magickém předvánočním čase dostala. A není to jen knížka...je mnohem víc. Je to dárek plný lásky od jedné mé milé slovenské čtenářky. Děkuju moc, Kiki (brečela jsem dojetím a není to jen proto, že jsem v poslední době citlivá jak holka). ;)

Jen čtete blogy a hrajete si s myšlenkou mít svůj vlastní? Pokud to chcete, chtějte to jen z jediného a žádného jiného důvodu - dělat blogem radost sobě, svým čtenářům a poznat úžasné lidi (no dobře, tak to jsou tři důvody). Jedině tak to má všechno smysl. A proč tohle píšu zrovna u fotky dvacet let starého Mikuláše (ořezávátka z mého dětství)? Protože za ním jsou malé obálky. Bylo jich 24 a zase mě rozslzely (já vím, co si myslíte, ale nedá se nic dělat, teď to takhle mám). Jsou z nejkrásnějšího adventního kalendáře, který vyrobila Lusynka ♥ jako dárek pro můj blog (ten se tak má) a pak mi je poslala poštou. Překvapení seslané přímo ze světa kouzel. Rozbalování malých obálek pokračuje, každý den přichází na řadu jedna (někdy i dvě...když já bývám tak zvědavá) a jsem z toho zase úplně...dojatá...ehm.

Nebojte se, už nebudu říkat, že jsem dojatá nebo uslzená. Tohle je zkrátka jenom věnec. Z Ikey. Svítící a krásný, a když se na něj podívám, on září do tmy a všechno se najednou zdá být lepší a hezčí a...máte někdo kapesník, prosím?

Ptala jsem se Tomíčka: "Tome, můžu ti navlíknout svetr s jeleny, vyfotit tě polaroidem, pak ti dát na zádíčka nálepku soba, vedle tebe nálepku perníku, na hlavu ti nalepit dvě svíčky jako parohy (se mnou je taková legrace, máš taky ten pocit, Tomíku?), domalovat ti hubu a růžové tvářičky a říkat ti polsky Tomiczek?" A Tomík jen zívnul. Takže jsem jeho zívnutí vzala jako souhlas a tady to je.

Čas, ten hajzlík. Utíká ukrutně rychle a nemá ani trošku slušnosti, aby se zeptal, jestli člověk všechno stíhá a jestli mu denně stačí vyměřených 24 hodin. Neptá se, jen utíká. Co se dá dělat, když chce tak letět, tak ať to aspoň dělá prostřednictvím vánoční "minutky", kterou mám na pracovním stole a odpočítávám s ní pracovní čas i čas, který tajně trávím sledováním vánočních videoklipů na YouTube. 

Všichni, kdo mě dobře znají a potkají, říkají - "Vivi, zuj se!"

Nikdy jsem si nemyslela nic jiného...

Přemýšleli jste někdy, jakou věc byste si vzali, kdyby doma hořelo? Asi krabici fotek, že jo? Anebo vintage kolouška s růžovými tvářemi? Těžké rozhodování. Tů jo, dneska radši před spaním sfouknu všechny svíčky a na tu divně se chovající elektriku zavolám nějakého instalatéra, ať to opraví.

Hrnek "Sněhulák" už je vám známý. Tohle je jeho nejlepší kamarád na večerní chvíli klidu.

Abych nezapomněla - v rámci předvánočního úklidu (těla, duše i šuplíků se šátky) jsem vám chtěla ukázat jednoho džentlmena z Beautyville, který mi pomáhá v koupelně i v domácnosti. Říká si Top-To-Toe šampón a kromě toho, že s pejskem na obalu vyhraje soutěž o nejroztomilejší design, pokud se do nějaké takové přihlásí, stará se o nejjemnější praní mých hedvábných šátků, topů, košil a krajkových spodních náležitostí, které potřebují velejemnou péči a praní s obzvlášť šetrným prostředkem. A co je dobré pro naše hedvábné kousky, to je dobré i pro tělo a vlasy (miminkovské i dospělácké). Používám ho i jako pěnu do koupele, sprchový gel a šampón (doma a hlavně na cestách). A když o tom tak přemýšlím, kdyby hořelo, přece jenom si nevezmu kolouška ani fotokrabici, vezmu si Top-To-Toe...

♥ 

Zdá se mi, že dneska jsem toho už napovídala dost. Omluvte mě tedy, prosím, je nejvyšší čas na trochu mléka, sušenky a balení dárků.