Bestseller Ztráty a nálezy recenze

Když jsem vás minulý týden na svém Facebooku upozorňovala na to, že právě vychází knižní bestseller Ztráty & nálezy od Brooke Davisové, nelenila jsem pak ani chvilku a s rozechvělostí jsem běžela do knihkupectví. Z toho dne si pak už moc nepamatuju. Jen to, že jsem snědla spoustu šlehačky, že v kafi byl i koňak (chodím totiž do knihkupectví, které je spojeno s kavárnou...eh), že mě omámila vůně papíru a já si dala do košíku nejen Ztráty a nálezy, ale taky plno dalších knížek, že moje platební karta u pokladny nějak divně syčela, že jsem si nesla v každé ruce jednu (těžkou) igelitku, a že mě pak druhý den ráno bolela hlava. Já teda vážně umim nakupovat! ;)

Tak jako (téměř) všechno, co mě zaujme, i tahle knížka se napřed objevila v mém diáři, kam jsem si asi před čtvrt rokem nalepila její obrázek a napsala k datu 19. března: "Vychází kniha Ztráty & nálezy". Devatenáctého, přesně na Velký knižní čtvrtek, opravdu vyšla, další den už jsem ji měla přečtenou a teď - o pár dní později - mám v hlavě rozleženo a uzráto, jestli se to dlouhé čekání na tenhle bestseller vyplatilo. Plním tedy dnes přání některých z vás - recenze je tu.

 

O čem knížka Ztráty a nálezy je?

 

  ...Máme tu tři příběhy, tři osudy, tři malé postavičky...

 

Malou holčičku Millie, která si pečlivě vede sešit Mrtvých tvorů (od přejetého psa, přes tatínkem zaplácnutého pavouka až po tatínka samotného) a ráda bere na procházky svoje červené gumovky, ve kterých se jednoho dne ocitne úplně sama v obchoďáku, kde ji maminka nechá. Millie čeká a čeká, až se pro ni maminka vrátí, ale ta už si pro ni nikdy nepřijde.

Pak tu máme písaře Karla. Karla se svým obyčejně prožitým životem, ve kterém se nestalo nic zajímavého, a který je pomalu u konce. Jenže Karl umí na sklonku svého života překvapit. Sebe i nás čtenáře. Utíká z domova důchodců a touží žít (dokonce tak jako nikdy předtím). Podobnost se "Staříkem, který vylezl z okna a zmizel" čistě náhodná (?).

A ještě je tu Agatha, která už 7 let nevyšla z domu, která si dovoluje cítit se chvilku po 21. hodině osamělá, a která si taky pečlivě vede jeden sešit. Sešit Stáří, kam si zapisuje každou novou vrásku, skvrnu a další objevy, které každý den zkoumá na svém těle a tváři.

Nenašli byste odlišnější (a možná i praštěnější) lidi, než jsou tihle tři, přesto (nebo právě proto) je náhoda svede dohromady. Netypicky a bláznivě cestují napříč australským kontinentem, porušují pravidla, a zjišťují, že život umí být krásnější a dobrodružnější, než by si kdy byli pomysleli.

Funguje to?

 

Na obalu bestsellerů většinou stojí jedna větička, která nás má nalákat, a která má otevřít naše knihychtivá srdce i peněženky. U Ztrát a nálezů je za tímhle účelem taky jedna taková věta na obal vepsána: "Příběh, který vás rozesměje, rozpláče a přesvědčí o tom, že na změnu není nikdy pozdě." Funguje to? Ani ne.

Knížka mě totiž nerozesmála vůbec. Pokud tedy nebudu počítat tři drobné letmé úsměvy (a ne, nebudu je počítat, protože to je na knížku, která slibuje smích, přece jen trochu málo). Ani mě nerozplakala (a to jsem, prosím pěkně, citlivá jak holka). Spíš se mi pod kůži vedral pocit lítosti. Litovala jsem všechny. Hlavní hrdinku Millie, starého písaře Karla, obhroublou Agathu, všechny, které po cestě potkávali a chvilkama i těch 299,-, které po mně v knihkupectví výměnou za knížku chtěli. Ale četla jsem dál...s nadějí, že se slibované emoce přece jen dostaví.

Dočteno a podtrženo

 

A jak jsem tak četla dál, začala jsem ty naše hlavní hrdiny, i s jejich vadami a podivnostmi, chápat a sympatizovat s nimi. Autorka Brooke Davisová si na nic nehraje; stáří, smrt i pokušení líčí syrově a bez přikrášlování, ale pak nás uklidní a nechá vydechnout díky malé Millie, která s nevinnou dětskou fantazií poznává svět a pronáší dokonalé myšlenky, kvůli kterým nakonec přece jen může nějaká ta kroupa z oka vypadnout.

Ztráty a nálezy je knížka plná překvapení, je naprosto nepředvídatelná a každá nově obrácená stránka představuje takový malý údiv (možná i leknutí). Je dobře uvařená i dobře okořeněná. Ingredience jsou v ní namíchány v nečekaném, ale smysldávajícím poměru - skoro to vypadá, že autorka zapomněla na všechny recepty a vařila jen na základě svojí intuice (což se zřejmě vyplatilo). I když já rozhodně všechny přidané ingredience neoblibuju (a některé dokonce nejím), v konečném výsledku jsem si pochutnala a oblízla všech deset. Myslím, že bude knížka Ztráty a nálezy dobrou volbou pro prodlužující se jarní večery a zaslouží si určitě přibalit i do cestovního kufru (ovšem v něm si nechte místo nejmíň pro dvě další knížky, o kterých vám tu rozhodně musím někdy příště napísať).

♥

PS: máte na nočním stolku taky nějakou knižní laskominu? Pojďte, pojďte a povězte, co čtete nebo jakou knížku milujete. ;)