Z mojí pracovny aneb návštěva Amélie z Montmartru

Mezi moje velké koníčky patří bydlení, to už víte. Bydlení cizí (budiž věčná sláva lidem, kterým nezbyly peníze na záclony a závěsy), ale hlavně bydlení moje - jeho vylepšování, přeměňování, zpestřování, natírání, hledání opravdových pokladů a radování se z těch správných úlovků a ano, občas taky vyrábění a vlastnoruční tvoření. A nejvíc se mi v tomhle (nejen v tomhle) směru zapalují lýtka na jaře. Sotva venku uvidím první petrklíč, vyrážím na nákupy, hrabu se ve vzornících barev a látek a už mi to pod rozcuchanými kudrnami šrotuje.

Takže - rozhodla jsem se, že letos musím dopřát pár novinek i mojí pracovně. "Bude to chtít něco nového na zeď"...hmm, holka, to se lehko řekne, ale hůř se to pravé ořechové objeví. Hlavně žádná Ikea nebo obrázky z obchoďáků. Spíš něco originálního, neokoukaného, co má šmrnc, co mi dodá dobrou náladu a co bude působit inspirativně a mile. Ale co by to tak přesně mělo být, to jsem netušila...

A pak jsem jednoho večera klikla na Pixers.cz a už jsem v tom byla až po uši; v literatuře se tomu říká náhlé vzplanutí a ve filmech láska na první pohled - tak přesně to se mi stalo, když jsem uviděla velký zarámovaný plakát Amélie. Vybrala jsem si v tom nekonečném množství krásných fototapet, plakátů a obrazů právě ji, protože...protože mě její pohled zas okouzlil. Je v něm totiž ukryto všechno rošťáctví světa (a to já ráda).

Skrývá se v něm chuť rozbíjet špičkou lžičky karamelovou krustu crème brûlée, nořit na trhu ruce do pytlů s luštěninami, otáčet se ve tmě v kině a pozorovat ostatní diváky, měnit v kavárně Deux Moulins osudy lidí a všechny ty zvláštnosti, které představují malé a docela nenápadné každodenní radosti. A nejen to. Vidím v jejím pohledu i jasnou zprávu, že některým věcem není nutné rozumět, že je stačí cítit. A taky že není špatné mít svá malá tajemství (mandlová čokoláda schovaná ve spíži za krabicí s hrubou moukou nebo kasička ohlodaná na kost kvůli ne-o-do-la-tel-ně svůdnému hedvábnému šátku...to jen jako pro příklad). ;)

Je nad slunce jasné, že když člověk zapojí své smysly, objeví díky nim vždycky něco výjimečného.

Ten večer, co jsem plakát Amélie z Montmartru na Pixers.cz vyšťourala, jsem si obrázek s ním vytiskla a nalepila do svého diáře (tam si totiž zapisuju a nalepuju úplně všechno důležité). Dělám to tak vždycky, když mám na něco zálusk. A druhý den už jsem seděla přilepená k monitoru a při objednávání zjišťovala, že si můžu podle libosti změnit velikost nebo polohu obrázku, že si můžu zvolit design plakátu, nahrát na stránky svůj pokoj a snadno si tak představit, jak u mě bude obraz vypadat...zkrátka vyhrála jsem si. A o týden později už jsem měla na míru ušité dílo doma.

Amélie ke mně na (trvalou) návštěvu přijela ukrytá ve velkém balíku a zabalená tak důkladně, že jsme se ji snažili ve dvou lidech deset minut osvobodit z bublinkových fólií a pevných kartonů. Kdybych někomu potřebovala poslat sebe, svěřila bych se do rukou Pixers, protože tak bezpečně a důkladně zabalené zboží se jen tak nevidí. A když jsme Amélii vysvobodili z bezpečnostních bublinek a ochran, objevila se v plné kráse jako kdyby vyskočila z narozeninového dortu. Pěkná, ekologicky a kvalitně vytištěná, v zářivě živých barvách, precizně zarámovaná a potutelně se usmívající. Do minuty už visela nad mým pracovním stolem.

A když nad stolem visí Amélie, můžete si být jistí, že někde poblíž bude i její slavný "zcestovalý trpaslík".

Obraz mi teď dělá nad stolem v mé pracovně veselo a potěší mě pokaždé, když na něj hodím očko. Ze začátku jsem se trošku bála, aby na mě a mé pracovní výkony nechtěla Amélie dohlížet nebo mě nějak nekontrolovala (to bych nesnesla), ale byly to obavy zbytečné (uff). Naopak - jsem s ní jednou nohou pořád tak trochu v Paříži (a to se mi vážně zamlouvá) a navíc mám pocit, jakoby mi říkala: "když se ti právě nechce nic dělat, tak se do toho nenuť; vypni telefon, natáhni se (jak široká, tak dlouhá), vezmi do ruky novou knížku, ochutnej slaďoučké crème brûlée a pak si hezky zdřímni; práce počká". No řekněte sami, může ji člověk nemilovat?! ;)