Na návštěvě u mě doma...

Než se z domova na nějaký čas definitivně přesunu k venkovním kavárenským stolkům, na piknikovou deku nebo lavičky na nábřeží, zvu vás ke mně domů na návštěvu. Nevím, kolikrát jsem vám tu už řekla, ať se nezouváte a jdete dál. Asi hodněkrát. A řeknu to zas - pojďte dál a nezouvejte se. ;)

Všechno, co mám doma, mám moc ráda. Ke všemu mám nějaký vztah, všechen nábytek a věci mě těší. Taky se mi občas stane, že šlápnu vedle a pořídím domů něco, co "nesedí" nebo co se u mě zkrátka nezabydlí a to pak nemilosrdně putuje o dům dál. Takový osud ale určitě (řekla bych, že nikdy) nepotká moje malé poklady, jako je třeba zlatý servírovací stolek, o který jsem se do krve pobila v jedné aukci, velká váza, kterou jsem musela mít i za cenu, že ji budu vláčet dlouhé hodiny po Vídni, print geniálního Columba, mého nejvtipnějšího filmového kámoše, který jsem si nechala vyrobit na zakázku od jedné šikulky, SP desky z Paříže, na kterých jsou jenom dvě písničky, a které roztomile kontrastují s mým celodenním posloucháním Deezeru, kde je skoro třicet milionů songů, dřevěné bedny, které mi vyráběl děda do kuchyně, ale nakonec slouží jako úložiště pro knihy a časopisy, nebo knížka Coco Chanel, kterou jsem nikde nemohla sehnat, a když už jsem v ní nedoufala, usmála se na mě z narozeninového papíru. Obklopit se tím, co miluju, to mi jde.

Rámečky, to je sázka na jistotu, když člověk touží po rychlé změně domova. Některé kupuju (tenhle snad v Tescu vyrobili přímo pro mě...nezbývá než poděkovat) a jiné si vyrábím (nejčastěji tak, že koupím azurově modrou plechovku s barvou a natírám nebo zapojím do hry washi pásky nebo vytvářím ornamenty pomocí temper). Obvykle si pak vyhlídnu nějakého rámečkového obětního beránka, na kterého věším řetízky, které zrovna nosím; prostě malé finty.

Rozzářená Gwyneth Paltrow a její pivoňková koupací čepice. Nebo to není koupací čepice?

Zrovna včera mi psala jedna moje čtenářka Hanka moc milý e-mail, ve kterém mi pověděla i to, že si zařizuje garsonku. Potěšilo mě, že jí je při zařizování inspirací můj blog, a uvědomila jsem si, že bych si taky chtěla zařizovat garsonku. Představu mám jasnou. Byla by tam spousta koberečků a ještě víc sametových polštářů, gramofon přebarvený na zlatou nebo světle růžovou barvu (spreje už jsem si koupila), moře elpíček, knížek, časopisů, svíček a dývýdýček, čokolády, plédů a bezedný minibar. A pak mi došlo, že to všechno doma vlastně už mám a ještě k tomu pár dalších místností navíc a to je taky náhodou docela fajn. ;)

Když je teda to jaro...

Zkoušeli jste se někdy podívat na svůj domov v zrcadle? Fíha, to vám vypadá všechno úplně jinak. Je to jako být na návštěvě u známých, kteří mají stejný vkus jako vy. ;)

Moje nejoblíbenější pantofle v mých "národních barvách" - růžové a tyrkysové. Teprve tehdy, když v předsíni sundám lodičky, tenisky nebo jak říká Baťa "venkovní obuv, kterou nelze reklamovat" a nazuju si svoje nestárnoucí papučóše s bambulema, jsem neomylně doma.

Pravda je, že člověk může zdobit, předělávat, vymýšlet, vyrábět a jánevímcoještě, aby to měl doma podle svých představ, ale nakonec to vždycky všechno stejně skončí u stolu. A ten by měl být rozhodně pokaždé plný. Proto než odejdete, nechte si chutnat a děkuju vám za milou návštěvu.