(Ne)všední (ne)zbytnosti 1

Často se mi stává, že bych se s váma ráda o něco podělila, že bych vám chtěla něco doporučit nebo ukázat a všechno si to štosuju v hlavě nebo provádím tučné zápisky a narůžovělé poznámky do  sešitů a říkám si, že až bude čas, tak vám o tom napíšu. Jenže jeden takový článek a jeho vytváření trvá hodiny a hodiny, a tak se na spoustu mých plánovaných tipů nebo malých „hašišárniček“ nedostane.

Koumala jsem teda, jak by se to dalo šalamounsky vyřešit, až jsem přišla na tzv. rychlovku. Seznamte se, prosím...Rychlovka, to vám je docela šikovná záležitost. Různé radosti nebo tipy "secvaknuté" do jedné fotky (nebo dvou..) a doprovázené pár řádky. Rychlovky budou doplňovat mé typické dlouhé články a já se tu díky nim s váma budu moct bleskově dělit o aktuální těšivosti a (ne)všední (ne)zbytnosti, které je prima v barevném světě mít a připomínat si je, a které by bez téhle nové rubriky zůstávaly dál ležet přimáčknuté v tlustých sešitech.

Takže to bylo jen tak na vysvětlenou a tady jsou první rychlonohé nezbytnosti, které umí všední dny moc hezky rozsvítit.

Průhledný obal na pas (nebo na cestovatelský deník) a štítek na kufr „ananas“ (HM), letní žlutá knížka od Karla Čapka „Obrázky z Holandska“, můj oblíbený prázdninový lak na nehty Hot Salsa (Maybelline), panáček Sonny Angel, který mi připomíná, že by na okně vypadala dobře sbírka rozkvetlých kaktusů, mintová pastelka (sluší jí to na čtvrtce i v diáři), veselá sušenka od Šárky ♥ (všechny sušenky  by měly vypadat takhle), polaroidová fotka z cest a modrý kámen Happiness pro...asi pro štěstí. ;)

Můj domácí bar a tipy na letní lahůdky

Když jsem psala nadpis dnešního článku, překlepla jsem se a místo "tipy" jsem napsala "tripy". A vlastně jsem to tak mohla nechat. Ono totiž dát si žůžo ledovou kávu nebo pravý zmrzlinový pohár podle kačera Kvaka, na který vás zvu, to se "jízdou" určitě nazvat dá. Aspoň já si tyhle mlsounské chvíle s potěšením užívám. Beru vás do party a jsem odhodlaná dát si s váma dneska do trumpety! ;)

Můj "domácí bar", který jsem si vytvořila renovací polorozpadlého stolku na kolečkách, se postupem času úctyhodně zaplnil. Napřed na něm byly dvě láhve vína, pak tři láhve a teď...hodně lahví, přísady do koktejlů, krabice s ubrousky, lízátka, ananasy a kousek místa jsem vyhradila i části mojí Starbucks sbírky. Ten malý "starbax" hrníček úplně vpravo jsem si koupila jako první, už je to spoustu let a mám ho asi úplně nejradši. Vystřídaly se v něm všechny druhy kafe, co jich jen na světě je, jeden čas jsem v něm skladovala tužky na oči a štětce na tváře a dneska jsou v něm (i když určitě zas jen přechodně) barevná paraplíčka do zmrzlinových pohárů.

A tohle je můj nový přírůstek do sbírky. Fialový Starbucks tumbler, který vypadá, jako když ho malíř políbí pár tahy štětce namočeným do fialové barvy. Termohrnková láska na první pohled...Je nejspokojenější, když ho ráno naplním čerstvou kávou a pak spolu vyrazíme do ulic.

Jako pravý kávomilovník s rozzářenýma očima pořád ochutnávám nové druhy kávy a neminu snad žádný obchod, který má na ceduli namalované kávové zrno nebo černouška, a nad kterým se vznáší kávová vůně; to jsem pak přímo ztracená. Ale je to paráda se občas takhle "ztratit". Letošní prázdniny mám v kávomlýnku už druhé balení kávy Kenya (limitka z řady Origin Espresso) s tóny vína a ovocnou příchutí citrusových plodů. Je výborná (i pro přípravu ledovýho kafča). Dokonce tak výborná, že jsem si ji před pár dny uvařila i v noci a pak jsem několik nočních hodin probděla u seroše "Red Dwarf". Ale nelituju.

Kafe jsem si zvykla připravovat podle Starbucks Coffee Mastera Jakuba Zubatého. Jeho 4 kroky k přípravě supr kávy mi jednoho dne přistály v e-mailu, tak jsem si je přimagnetkovala na lednici a z lednice teď doputovaly rovnou sem k vám:

"K přípravě skvělé kávy je potřeba dodržet následující 4 kroky:

-  správný poměr kávy a vody, který je (s výjimkou Espressa) 10 g kávy na 180 ml vody

-  kávu namlít na hrubost podle metody přípravy (například pro French press je třeba kávu namlít na nejhrubší stupeň)

-  použít kvalitní vodu (ideální teplota pro přípravu je 90-96°C)

-  a čerstvou kvalitní kávu namlít těsně před přípravou."

Pro ledovou vyletněnou verzi stačí přihodit pár kostek ledu, trošičku cukru a kopeček vanilkové zmrzliny. V jedné kavárně v Itálii jsem vykoukala, že do ledové kávy přidávali ještě pět kostiček kvalitní čokolády, což je tip, který jsem si zapsala za uši a občas ho praktikuju. Je to dobříčko.

Z pohárů voní ledokafe a jeden by řek´, že by prázdniny mohly měly trvat aspoň dva roky...

Doma mě to teď v létě moc nedrží a vlastně za každého počasí vyrážím ven. Musím sice i o prázdninách pracovat (skandálos), ale noťas se do mé velké letní tašky s mexickým vzorem vejde. A vejde se do ní i knížka, voňavka, mlíčko Piknik (jsem na něm závislá), můj nový tumbler i srdcobrejle. Takže beru na ramena tašku i nohy a běžím ven. Ale abych se s váma nerozloučila příliš chvatně, mám tu pro vás ještě jeden recept...

Není to sice recept úplně jednoduchý (stupeň obtížnosti "1 námořnická čepice" mluví za své), ale přesto se vyplatí ho vyzkoušet. Kačer Kvak a jeho zmrzlinová specialita...Nechte si chutnat. ;)

Horké tipy na super letní knížky

Opalovací krém, houpací síť, mátovo limetková limonáda, tvořítka na nanuky a pár nových knížek - to je podle mě povinná letní výbava, se kterou se dá prožít léto jak má být. V hlavě se mi usadil obrázek, jak bezstarostně ležím (a vy taky) v pestrobarevné houpací síti, jsem namazaná (tím opalovacím krémem a limetkovou limonádou s kapkou něčeho ostřejšího), pochutnávám si na vlastnoručně vyrobených nanukách a čtu jednu knížku za druhou. A jakou jednu za druhou? To vám ve svých dnešních prázdninově letních knižních tipech ráda prozradím.

1. Šik po milánsku - Průvodce městem, které udává módu i životní styl (Fabiana Giacomotti)

Tuhle knížku si určitě přečtěte, pokud milujete Milán. Nebo pokud se do města italské módy chystáte a chcete originálního a zábavného průvodce. Nebo pokud se vám líbila knížka Se šarmem Pařížanky, které je tahle milánská příručka (možná až příliš) podobná. V knížce Šik po milánsku najdete spoustu tipů na milánské nákupy (včetně různých ,tajných‘ adres), barové a kávové sedánky, odhaluje místa ideální pro zamilované schůzky, ukazuje styl pravé Miláňanky i Miláňana i to, jak o sebe Miláňanka pečuje nebo jak to vypadá u ní doma. Jednoduše řečeno, knížka je o tom, jak se žije, co se kupuje a s kým se chodí po Miláně. Když jsem ji dočetla, zvolala jsem silným hlasem: "chci do Milána! hneeed!" (ale bylo mi to houby platný, nikam se nejelo).

2. Večeře v ráji  (Ben Bennett)

Chutné čtení o jedné restauraci na francouzském pobřeží Atlantiku, která se jmenuje Paradis, ale s rájem už nemá nic moc společného. Majitel Jacques totiž po smrti svojí ženy nemá z vaření žádnou radost a jeho dřív vyhlášená jídla nejsou co bývala. Hostů ubývá a Paradis je v bankrotu. Ale tohle je prázdninové čtení, takže smutnit se nebude dlouho. Přijde totiž někdo, kdo rozveselí nás čtenáře i  Jacquese. Na půdě se objeví tajemný sešit plný receptů a na prahu restaurace jedna roztomilá Catherine...

3. Dovolenkáři (Emma Straubová)

Na Dovolenkáře se teprve chystám a těším se. Slibují totiž takové letní propriety a lákadla, jako jsou slunný ostrov, příroda, pláže a výborné jídlo...hmm, beru.

Pan a paní Postsovi přijíždí s rodinou a přáteli na Mallorku. Na dovolenou snů. Plánovaná je hotová idylka jak z filmu, jenže na povrch vyplavou všelijaká stará a ne zrovna příjemná tajemství a je po idyle. Zkrátka to vypadá, že se při čtení budeme v houpací síti docela dost vrtět.

4. Zmrzlinová královna (Susan Jane Gilman)

Jak jeden italský prodavač zmrzliny zachrání život jedné opuštěné a zbídačené holčičce, jak ji naučí vyrábět zmrzlinu a jak se z ní nakonec stane zmrzlinová královna Ameriky. Tenhle příběh má úplně všechno, co má mít a ještě něco navíc. Je to sice docela tlustý román, ale zhltla jsem ho na posezení - stejně jako točenou jahodovou.

5. Nestydaté plavky (C.D. Payne)

S hlavním hrdinou Colmem Moranem se ocitneme v roce 1957, kdy "hezká děvčata ještě věřila na počestnost a prťavé bikiny dokázaly vyvolat na pláži pozdvižení". Takže je to jasné - pro milovníky nestydatých letních radovánek, bikin a absurdního humoru.

6. Fangirl  (Rainbow Rowell)

Rainbow Rowell je autorka úspěšných knížek, do kterých je hrozně lehké se začíst (i zamilovat). Když se mi dostanou do ruky, nespím kvůli nim (teprve až když jsem na poslední stránce, dopřeju si zdřímnutí). Stejně jako její knížka Eleanor a Park, i Fangirl je o lidech, kteří pořád žvaní (ale mají co říct, takže to nevadí), jsou zamilovaní a taky jsou tak trochu průšviháři (takže já se s hlavníma hrdinama ztotožním vždycky snadno). Knížky od Rowellové jsou prostě "podkůživrývající", a když je čtu a mlsám čokoládu, jsem opravdu ráda, že jsem si nikdy nekoupila televizi.

7. Antistresové omalovánky pro dospělé (Jolana Daňková, Lenka Tréglová)

Antistresové omalovánky nejsou sice knižní tip, ale do houpací sítě se hodí náramně. Vytvořily je dvě dámy pro každého hravého dospěláka, který si potřebuje trochu odpočinout od přetechnizovaného a bláznivě hektického světa. Zatímco ruce kreslí a vybarvují, hlava se toulá, odpočívá a nabírá energii. Já sice maluju svoje vlastní obrázky, ale kdo si chce užít úplné "hlavovypnutí", může si na plážovém lehátku vybarvit všech 77 obrázků, které jsou vytištěné na samostatných stránkách, aby se daly (ty nejvydařenější) zarámovat. 

A na úplný závěr tu mám ještě bonusový tip. Jak už víte z mého fb, hledala jsem nějakou knížku na dovolenou. A našla tu, která se jmenuje "Dovolená" - náhoda, osud nebo strejček Příhoda? Ať už za to může kdokoli, tahle prázdninová knížka, kterou napsal Guy Bellamy, mi v antikvariátu padla do oka hlavně kvůli názvu, obalu a vlastně i ceně (stála jenom 25 káče). Jak se ale ukázalo, je to i bezva (satirické) čtení z prostředí letního Cannes o tom, co se může Angličanům přihodit na jedné horké francouzské dovolené. Louskala jsem knížku jak divá, dokud jsem se na sluníčku nepřismahla. Takže vám doporučuju po ní v antikvariátu mrknout a namazat se před začátkem čtení nějakým pořádně hutným opalovákem.

Tak teda...pojďme si číst, je lééééééto!

5 kosmetických pomocníků na cesty aneb balím kufr

Balím kufr, ale neptejte se mě, prosím vás, kam jedu. Vůbec netuším totiž. Prostě když se můj kufr začne ošívat, nadskakovat a když mu začnou vrzat kovové přezky, tak je mi jasné, že už to na něj zase přišlo. Chce někam ven. Nekouká při tom nalevo, napravo, nebere ohled na to, jestli třeba náhodou nemam jiné plány. Když chce můj kufr do světa (zrovna teď), znamená to jediné - musím ho rychle sbalit a někam s ním vyrazit. 

A protože jsou moje cesty často neplánované (díky tomu kufru mýmu bláznivýmu), podnikám dobrodružství, která mě samotnou překvapují. Ráno sbalím, vyrazím na nádraží a nasednu prvním vlakem směrem do Neznámova. A věřte nebo ne, je to velká zábava. Někdy na těhle svých pozoruhodných cestách skončím v přírodě, někdy je z toho ryze nákupní výlet (ó jé) a jindy zas kavárenský maratón. Zkrátka záleží, kudy ten "náhodný rychlík" projíždí. 

Ale musím se vám přiznat, že nikdy necestuju sama. To by mě ani trochu neba. Musím mít kolem sebe bezpodmínečně ty správné cestovní dobrodruhy, kteří jsou pro každou srandu. A taky nikdy nezapomínám přibalit do kufru své kosmetické kámoše, kteří mě ovoní, osvěží nebo ochrání. A o těch (především) bude za chvilku řeč.

Napřed ze své "koblihové" kosmetické taštičky vyndám věc, kterou si v lékárnách kupuju pořád dokola. Už je to taková tradice, že kolem sebe v létě věčně práším Evianku. Teda ať jsem přesná - Evian minerální vodu na obličej ve spreji; čistá, stopro přírodní voda z francouzských Alp se spoustou minerálů. Je skvělá k příjemnému osvěžení nebo zafixování mejkapu. Stačí ji jen nastříkat na tvář a nechat zaschnout. A jednou jsem s ní ve městě odehnala jednoho dotěrného otrapu. Jo, Evianku je dobrý mít v kabelce. ;)

Tohle je cestovatelka jaksepatří. Říkám jí "sluneční tyčinka", nicméně oficiálně je to přírodní ochranný balzám na rty od Lavery (SPF 10). Tyčinka obsahuje bambucké máslo a jojobový olej, je voděodolná, bio a vhodná i pro vegany. Nebudu vám tu vypisovat všechny její přednosti, ty si můžete sami proštudýrovat na Lovebio.cz. Já jen dodám, že svou sluneční tyčinku používám, ať už je  hic nebo padají trakaře. Vyhovuje mi jako každodenní balzám na rty, protože je hutnější, nemazlavá a vydrží na rtech dlouho (je super i pod rtěnku). Od téhle balzámové holky zkrátka nečekejte žádné rozteklé mazátko.

Od přírodní Lavery mám v cestovním kufru ještě jednu voňavou specialitku. Takovou první pomoc pro podrážděnou pokožku od sluníčka - SOS fluid po opalování. Nikdy se (cíleně) neopaluju. Pokud v létě něco griluju, pak jsou to lilky, cukety a sýrové špízy, ale sebe ne. Sebe neopékám. By mě to ani nebavilo. Jenže to, že se nesmažím na lehátku, neznamená, že si mě sluníčko ve své plné síle nenajde. Venku lítám skoro pořád, a i když se snažím řádně promazávat zvenku i zevnitř, stane se, že mě bezohledné vroucí paprsky přece jen dostihnou a zaútočí. A to pak "fluiduju". Tenhle fluid totiž krásně chladí, ulevuje a rychle podrážděnou pokožku zklidní. Takže na letní hydrataci mám jasný recept: domácí višňová limonáda a fluid od Lavery. No a je to.

Vy víte, že pokud jde o flirty, lásky a zamilovávání se, nemám s tím žádný problém. To jde u mě ráz na ráz, vzplanu raz dva, bez nějakého velkého přemlouvání. A dost často jak rychle to přijde, tak rychle to odezní (hlavně u parfémů, u těch jsem hodně nestálá). Jenže občas se mi stane, že se zamiluju vážně. Dovopravdicky. Třeba do jednoho na první pohled docela nenápadného krystalu...

To je on, prosím pěkně - "24hodinový" deo krystal od Purity Vision. Měla jsem docela pochybnosti, jestli může čistě přírodní deodorant složený jenom z antibakteriální minerální soli fungovat a účinkovat slibovaných 24 hodin. Nevěřila jsem. Kupuju si vlastně jenom přírodní deodoranty, jenže oni obvykle nijak zvlášť nevydrží. Ta jejich přírodnost je totiž většinou vykoupená krátkodobým účinkem, ale nevadí. Jsem na to zvyklá, a nosím si je s sebou v kabelce.

ALE! Tenhle přírodní deo krystal funguje. A dokonce dokonale. Vydrží celý den, je bez parfemace, obsahuje opravdu jenom antibakteriální minerální sůl zvanou Potassium Alum a já jsem naprosto nadšená (a ano, jsem se do něj zamilůvala). Používá se jednoduše - krystal se navlhčí vodou, nanese na pokožku a čisťoučká přírodní deo ochrana s 24 hodinovým účinkem je na světě. Ty jo, fakt paráda!

Dnešní povídání zakončím absolutní klasikou, kterou vám ale tentokrát představím trošku jinak. Že se totiž dá bio kokosový panenský olej používat na 856 způsobů, to je tajemství, které už bylo v kosmetickém světě dávno prozrazeno a nespočetněkrát omleto. Biokokosák je bezesporu blahodárnost pro tělo, vlasy, pleť i kulinářské umění, proto už je u mě doma stálicí. V létě ho přendavám do lehkých cestovních kelímků a beru ho s sebou na dobrodružné cesty za poznáním.

Dneska vám chci ale ukázat, jak se dá biokokosák ještě zapojit do "domácích prací". Vyrobíme si tu rychlé "Domácí tělové mléko":

Ingredience
20 g biokokosáku
10 ml mléka (ideálně plnotučné)
pár kapek esenciálního oleje

(Pokud chcete tělové mléko bez parfemace, kupte si neparfémovaný kokosák a éterický olejíček vynechte.)

Jak na to?

Mléko naliju do misky a nechám během několika vteřin ohřát v mikrovlnce, aby bylo vlažné. Následně ho  zhruba 3 minuty ručním šlehačem vyšlehám do pěny a za stálého šlehání přidávám olej (musí být v tekutém stavu, čehož v létě docílím jednoduše tak, že ho nechám rozehřát na okenním parapetu). Někdy přidám pár kapek éterického olejíčku nebo do misky stříknu trošku růžové vody. Pak všechno ještě jednou pořádně prošlehám a hmotu přeliju do malé skleničky. Tělové mléko je potřeba skladovat v ledničce, přičemž čerstvé vydrží zhruba 3 dny. 

...Je to taková příjemná změna oproti kupovaným tělovým mlékům, ideální pro kutilky a přírodomilky.

Ať koukám, jak koukám, zdá se, že mám sbaleno. Kufry i tašky se natřásají samou nedočkavostí a zvědavostí, kam asi pojedou a mně nezbývá, než se natřásat s nima. Bon voyage, kamarádi!

10 nápadů, jak si vylepšit léto aneb neřeš a nepřepínej

Nemůžu si dovolit spoléhat jenom na svou hlavu a na to, že si bude pamatovat všechny letní srandičky, které mám naplánované. Byla by škoda na něco zapomenout, takže jsem si pro jistotu své letní plány namalovala a otextovala. Protože co je namalované a napsané, u toho je už jen krůček k realizaci. V mém letním to-do listu je všechno možné; od drobných radostí, přes trochu dobrodružství až po pár hříček (nebo hříchů?). Nechci nic řešit, nechci přepínat, nechci se kontrolovat a nechci, aby mě tlačily boty. Vždycky budu radši chodit bosá...

Doufám, že se necháte mým letním to-do listem inspirovat anebo ještě líp - doufám, že se přidáte. ;)

♥

1. Míchat barevné koktejly. Na tomhle plánu je nejlepší to, že si člověk musí (při)koupit spoustu roztomilých míchátek, slámek, úžasných šejkrů a skleniček, ubrousků, ledovátek a taky knížku o tom, jak namíchat barevné koktejly a to ještě není konec zábavy. Ta hlavní teprve přichází, když se míchají suroviny nesmíchatelné, pouští se gramec a všichni, kteří míchali a pili, se usmívají a připadá jim, že v televizních novinách každý večer hrozně přehánějí, protože život není vůbec špatný. Život je totiž prima. A pozor - vůbec se do těhle koktejlů nemusí přidávat alkohol, stačí jen dobrá parta lidí.

2. Chodit do letního kina. Koukat na to velikánské plátno, jíst párek v rohlíku a pozorovat hvězdy. A líbat se (když se setmí).

3. Znovu se podívat na film První den zbytku tvýho života. Protože je to perfektní film o pěti rozhodujících dnech v životě jedné pětičlenné rodiny. O pěti dnech, které jsou mnohem důležitější než jiné dny, protože po nich už nic nebude jako dřív. A protože tam hraje André-Marc Grondin. A protože některé filmy jsou nejlepší v létě a tenhle je jedním z nich.

4. Zamilovat se. Do nových míst. Do nových jídel. Do nových kapel. Do songu "I Wanna Be Where You Are". Do mexických plážových přehozů. Do chození naboso. Do Bosse (Huga). Do velkých proutěných tašek. Do barevných papoušků. Do puntíkatých plavek. Prostě do čehokoli. Ten pocit je tak parádní, že stojí za to být zamilovaný pořád.

5. Pořídit si náušnice ve tvaru pusinek. A taky ve tvaru ananasů. A mořských hvězdic. Jo a určitě náušnice ve tvaru zmrzliny. Proč by ne?

6. Jezdit naším tyrkysovým autem na výlety. Naše stařičká tyrkysová kára z druhé (vlastně třetí) ruky nás vozí na koncerty, nákupy a výlety a my ji za to máme rádi a říkáme jí "Puňťa". A i když jsme ji už mockrát museli kurýrovat a na Automobilovedily24.cz jsme za ni utratili při opravách majlant, letos v létě to s ní zas roztočíme. Sice se občas vidím, jak mě veze v extravagantních šatech od Valentina na hvězdnou párty nablýskaný Mercedes-Benz GLC (krasavec snů), ale ve skutečnosti jsem ráda, že si to s "Puňtou" frčím ve svých odřených džínách na fesťák pod širou oblohou. Mě už nezměníte.

7. Číst knížky (v trávě). V trávě je to totiž nejlepší. V trávě se mnohem líp sní. A odpočívá. A čte. V trávě se vůbec všechno dělá tak nějak líp.

8. Přejíst se borůvkového koláče. Jsem do borůvkových koláčů blázen, ale vždycky se ke mně dostane jen takový malý zanedbatelný kousek. A přitom já bych se jich tak ráda přejedla. Aspoň jednou! Takže v létě nasbírám plnou bandasku borůvek, upeču dva plechy pravého borůvkového koláče s drobenkou, několik kousků sním ještě teplých, protože to nevydržím, a až vychladne, dojím zbytek. A jestli už o mně potom nikdy neuslyšíte, tak proto, že jsem tenhle plán fakt uskutečnila.

9. Neřešit, nepřepínat, nepátrat. Čili být v klidu, uvolnit se a nemít pořád mžitky před očima kvůli nesplněným úkolům. Na smrtelný posteli nás nebude zajímat, jestli jsme stihli vrátit včas knížky do knihovny nebo vytřít chodbu. Bude nás zajímat, jestli jsme dost tancovali, smáli se a jestli jsme se cítili šťastný.

10. Zpívat si i mimo sprchu. Tenhle nápad jsem si půjčila od Kate Spade, která do svého (teda mého) diáře na začátku jednoho měsíce vepsala větu "sing outside the shower". Ve sprše mívám celé koncerty (bez ohledu na sousedy a účet za vodu), ale chci se dostat ještě dál. Třeba si zpívat na zahradě, v parku nebo v obchodě (jakože po-ti-chu). Včera jsem viděla pána na kole, jak si zpívá "dej dělovou ránu" (asi má taky diář od Kate Spade) a jedna holka v sámošce si pobrukovala. Aspoň to. Vypadá to, že nás bude tohle léto víc, kdo si chceme zpívat mimo sprchu. Pojďte taky, sím...

Co nesmí chybět na pikniku snů

Když říkám piknik snů, tak tím nutně nemyslím lehárko někde na Bali, ovívání kadeří mořským vánkem, nebo pojídání hroznového vína, se kterým máchá nějaký svalnatý potomek bohů. Piknik snů může být třeba i úplně obyčejné rozvalení se v trávě, povolení knoflíku u kalhot a zírání na modrou oblohu. To stačí. Tenhle sen se dá snadno splnit. Jde jen o to si udělat čas, vyběhnout ven (bez mobilů, prosím) a vychutnat si chvilky nicnedělání.

A protože já piknikování miluju a není jediný teplý letní den, kdy bych na piknik aspoň nepomyslela, mám pro vás pár tipů a malou ukázku toho, jak si vegetění v přírodě zpestřuju.

Správná deka - základ povalování

Za svou piknikovou éru jsem už ležela na ledasčem. Na holé zemi (je to fajn, ale bolí to), na karimatce (je tak mrňavá), na přehozu ze sedačky (na nic se tak dobře nechytají moušky, pavouci a tráva) nebo na piknikové dece s červenýma kostkama (šikovná, ale ty červené kostky...ne ne, nelíbí). Až letos jsem se konečně dopracovala k vysněné piknikové dece z Butlers.cz. Tahle bavlněná deka je to nejpohodlnější, na čem jsem si kdy ve volné přírodě hověla. Uvnitř má totiž vycpávku, takže se na ní leží jako v bavlnce a na spodní části je omyvatelná průhledná fólie, která brání právě všem těm mouškám, pavoukům i trávě, aby se na ní přichytili a cestovali pak se mnou domů.

A když už je naší piknikpartě zima a v koši není žádné jídlo, čili když už se piknikový čas chýlí ke konci, deka se jednoduše sroluje a pomocí odnímatelného popruhu sbalí a přehodí přes rameno. Navíc je krásně veselá a barevná. A i když bych vám ráda řekla, že jsem na ní chvíli ležela i uprostřed obýváku, tak vám to radši ani neřeknu, abyste si nemysleli, že jsem týdadá...

Muzika

Já si to bez ní nedovedu představit už nikde. Dokonce i v kině, když mě kousky filmu nudí a začínám být rozmrzelá, nacpu si do uší nenápadná sluchátka a v tu ránu mi mizerné herecké výkony vůbec nevadí. Muzika má moc. Velkou moc. A takové dobře vybrané summer songy, které se ozývají z piknikové deky (respektive z mého přenosného rádia Sunny Life nebo z empétrojky), dokážou roztancovat a rozdivočet všechny - celé piknikové osazenstvo, mravence i dotěrné mouchy, co by jinak sedaly na koláčky s polevou. Anebo můžete poslouchat jenom cvrlikání ptactva, jak je libo.

Jídlo tolik neřešit

No já vím, že by piknik měl být hlavně o jídle. Jenže už tolikrát se mi stalo, že jsme na piknik nešli jen proto, že toho v lednici zrovna moc nebylo, nebo že jsem nestihla upéct slaný koláč, že jsem se rozhodla, že piknikovému jídlu nebudu přikládat zas tak velkou úlohu. Někdy je rozhodně fajn do mističek naskládat kousky ovoce, různé druhy domácích pomazánek, upéct sušenky, připravit saláty všech chutí a barev a zkrátka si s tím vším vyhrát, ale mohlo by se stát, že s takovou by se pak konal jeden piknik za léto a to ještě sotva. Takže když vidím, že ráno na okenní tabulky doráží sluníčko, prostě jen popadneme deku, knížku a slamáky a po cestě se jednoduše stavíme pro pár baget, borůvky a je to.

Nebýt líný "na hezké věci"

Dokonce i když se pro piknik rozhodneme z minuty na minutu, nejsem líná na to (v rychlosti) popadnout brčka a míchátka (tahle rozkošná butlersovská jsem ukořistila v letních novinkách), ubrousky s plameňákama, polaroid, termosku s námořnicí, skleničky s puntíkama a pár dalších roztomilostí pro dobrou náladu. Jak já říkám, "člověk nesmí bejt línej na hezký věci".

Větrání

Už jsem vám tu o svém přenosném mini větráku jednou psala a teď je ta správná chvíle ukázat vám ho v akci, tj. na piknikové dece. Od té doby, co jsem si ho koupila, ho balím s sebou na pikniky pořád, protože když už z hlediska osvěžení selžou všechny vychlazené limonády, nanuky i benátské vějíře, tak pak stačí stisknout jeden čudlík a rozprostře se kolem nás tak svěží vánek, že je rázem (skoro) po hicu.

Vzít si s sebou zajímavou láhev

Tím "zajímavou láhev" myslím láhev něčeho dobrého, třeba bublinkatého, třeba šampaňovitého, co může chvíli jen tak vykukovat z proutěného košíku, ale pak je lepší s tím pohnout. Ostatně plastové skleničky na sekt se teď prodávají úplně všude a k čemu jinému by měly sloužit než k tomu nalít do nich v přírodě něco veselého? Někdo by sice mohl říct: "alkohol na piknik nepatří", ale to já bych jen mávla rukou a odpověděla třema svýma oblíbenýma slovama: "proč by ne?".

Piknikový košík je plný, klobouky už se těší ven, větrák jede ostošest a deka je velká, takže myslím, že nám nic nebrání v tom rozplácnout se a nechat Ššššššššš vyšumět všechny starosti. Následujících pár dní předpověď hlásá "piknikovo", tak toho musíme využít. A až se nás zima zeptá, co jsme dělali v létě, můžeme ji bez okolků odkázat na všechny pikniky, které tohle léto uspořádáme. A že jich bude! ;)