Jak si vylepšit pracovní prostředí a zbavit se nepořádku

Jó, život nám klade do cesty všelijaké otázky. A není vždycky zrovna snadné najít na ně správnou odpověď. Jestli "být či nebýt", na to jsem si odpověděla už dávno (být mi přijde o dost lepší), ale otázka "jak si uklidit, zorganizovat a vylepšit (nejen) pracovní stůl tak, aby to mělo trvalý efekt", ta mi ležela v žaludku pěkně dlouho. Vždycky jsem všechno superbájo srovnala, ale za pár dní už nebylo po úklidu ani památky.

Ale už vím, jak na to. Pan Pořádek u mě konečně převzal vládu, i když to trochu bolelo. Podělím se teď s váma o to, co jsem musela udělat, abych se zbavila nepořádku a nastolila kolem svého pracovního místa řád (a mír). 

Nejmilejší věci sem, zbytek ven

Chtělo to pár změn a hlavně sledovat základní cíl, kterým se koneckonců v poslední době řídím v celém svém bytě:  obklopovat se jenom tím, co mi přináší radost, co mi připadá parádní nebo zkrátka tím, do čeho jsem zaláskovaná. Věci, které tahle kritéria nesplňují, musí jít o dům dál. To, když se člověk obklopuje jen tím, co se mu líbí, má plno výhod a překvapivě i jednu "pořádkumilovnou". Totiž pokud mám kolem sebe jen své nejmilejší věci, opečovávám je, objevím pro ně ideální místo, kde je vždycky najdu, a tak se mi daří udržet pořádek pod kontrolou mnohem snáz než dřív.

Třídit a vyhazovat - nemilosrdně

Třídit a vyhazovat - tahle slova jsem dřív vůbec neslyšela ráda. Auu. Vyhazovat nééé, to určitě bolííí! Jenže co se stane, když věci přibývají a žádné neubývají? Tušíte správně - začne to (nejen) na stole pěkně skřípat a vypadat tak jako na fotce (a to jsem stůl ještě před focením trochu uklidila). Změť knížek, cédéček, tužek, nabíječek, washi pásek, papírů atakdál, atakdál...

Milovníci chaosu by můj stůl určitě ocenili (za mírný poplatek je váš), ale já se nedokázala na cokoli soustředit, navíc jsem věčně něco hledala (a nenacházela)  a často mě přešla chuť v takovém pracovním prostředí cokoli dělat.

"Chce to organizaci, děvče, o-r-g-a-n-i-z-a-c-i", volala jsem na sebe a třásla si ramenem (jenom jedním - abych si nějak neublížila) a rozhodla se pro rezolutní řez - musím vyhazovat...Rozloučila jsem se se starými pohledy, napůl popsanými nebo dávno neaktuálními papíry, s fixami, které už dávno dosloužily, ke kontejneru s papírem jsem dala krabici plnou pastelek, sešitů a ořezávátek, které už mi nedělaly radost, ale někomu jinému by se kvůli nim ještě mohla rozzářit očka (krabice byla během dvou hodin rozebrána na cucky) ;), a když se zase začalo díky novému místu líp dýchat, použila jsem pár jednoduchých a levných triků, které se mi osvědčily, a které fungují tak dobře, že mám na stole pořád útulno a čisto.

Krabičky a úložné boxy

Napřed moje samolepky, sešity, výstřižky, pohledy, provázky, pásky a pastelky prošly tím výše uvedeným stádiem třídění (a ba jo - i na to vyhazování došlo). A pak jsem ty zbývající všudypřítomně poházené papírenské drobnosti uložila do krabiček (těch, které jsem si pro tenhle účel speciálně koupila za pár kaček v papírnictví nebo do krabic od kosmetiky nebo plechovek od sušenek). Hoví si tam jako v pokojíčku. Navíc jsem si na každou krabičku poznačila, jaký obsah se v ní ukrývá, takže už nikdy nehledám to, co potřebuju.

Průhledné organizéry

Výborná věc, na kterou nedám dopustit. Průhledné organizéry jsou prima třeba i na kosmetiku, ale využívám je i na maličkosti na pracovním stole, které potřebuju mít uspořádané na jednom místě. Prodává je třeba Ikea nebo různé obchody pro kutily. V tom mém našly příbytek moje nejčastěji používané washi pásky, ořezávátko, tiskátka, sirky, keramický pohárek s kancelářskýma sponkama a krabička od svíčky Diptyque, ve které mám pěkně na jednom místě tužky a zlaté nůžky.

Bezdrátová myš

Čím je na stole míň drátků a kabelů, tím líp. Bezdrátová myš je šikovná pomocnice, kterou si můžu klidně přenést i na gauč a tvářit se z gauče, že pracuju. Jediný  háček je v tom, že ne každá myška je kompatibilní (ale tfuj, co je to za slovní krkolomnost)...prostě ne každá myš se kamarádí s počítačem, takže je potřeba dobře ji vybrat, aby tohle bezdrátové kamarádství klaplo a dlouho vydrželo.

A co ještě pomohlo k lepší organizaci pracovního stolu?

- mít na něm jen ty věci, které opravdu často používám (žádných sto pastelek, když ve skutečnosti denně používám jen dvě nebo tři, žádných pět ořezávátek, když jedno bohatě stačí,..),

- levice a pravice už se nepere: na levé straně stolu mám "papíry" - sešity, diáře, knížky a trhací papíry, na pravé straně všechno ostatní (díky tomu po všem sahám instinktivně a nic nehledám),

- jen jeden šuplík - já vím, že to zní hodně přísně, ale když jsem měla stoly se spoustou šuplíků, kupilo se v nich plno nepotřebných věcí, které tam stejně většinu času jen tak ležely a lelkovaly; teď mám stůl s "jednošuplíkovým" úložným prostorem a nic v něm nechybí ani nepřebývá...a je to. ;)

A od organizace je už jen krůček k malému holčičárnickému vylepšování. Je príma mít na stole vázu s květinama, na ploše monitoru inspirativní pozadí nebo taky ještě:

Obrázky

Stačí jedna nebo dvě fotky přilepené washi páskou a hned mi jde práce líp od ruky.

Z oblíbeného hrnečku chutná líp

Ani se mi tomu už nechce věřit, ale vážně jsem kdysi používala hrnky, které se mi vůbec nelíbily, ale zdálo se mi, že je musím "upotřebit", tak jsem si do nich lila (bez nálady) kafe nebo čaj. To už je ale minulost. Neoblíbené hrnky jsem natřela a udělala z nich květináčky, a tak uvolnily místo nezbedným a rozpustilým hrnečkům, ze kterých si svůj horký nápoj vždycky s radostí vychutnám.

Židle "obměkčená" kožešinou

Když se můj stůl začal před časem rozčilovat, že se mu nelíbí židle, u které sedím, chtěla jsem na něj hodit nějaký hadr jako na papouška, aby zmlknul. Ale místo toho jsem nakonec hodila hadr (teda pléd) na tu židli a navrch jsem přidala ještě bílou umělou kožešinu. Stůl jsem tím obměkčila (už vůbec nenadává) a svoje sezení u počítače taky.

Trocha legrace

Za trochu tý legrace bych šla třeba na konec světa, ale naštěstí tak daleko nemusím. I na mém stole se dá totiž najít pár věcí, které nezkazí žádnou srandu. Třeba zvířecí kancelářské sponky, které mám uložené v porcelánovém hrníčku "Paris-Praha" nebo ořezávátko "růžový jednorožec", které z profilu vypadá jako Richard Gere.

Nakonec je to stejně všechno zas hlavně o detailech. I o takových drobnostech, kdy obyčejná bílá tužka s gumou může připomenout neobyčejné věci - třeba že se sluší a patří zásobovat hlavu šťastnými myšlenkami nebo že by bylo krásné si koupit pár růžových pivoněk a ještě lepší by bylo...plnit si svoje sny - i ty BIG. A jestli se sny plní u stolu nebo na prašných cestách s batohem na zádech, to už nechám na vás. ;)