5 šik nápadů, jak si netradičně ukládat šperky a poklady

Mám to teď doma vzhůru nohama. Předěláváme, přestavujeme, přezařizujeme a já si tu dlouhou cestu k cíli (přičemž cíl je jasný - mít to doma lepší, novější a ještě hezčí) užívám. Hledám v obchodech ty nejsprávnější kousky a taky vyrábím a vymýšlím jednoduchá řešení. Třeba jak netradičně ukládat cennodrahokamnosti. Celou řadu z nich jste viděli v článku Z mého toaletního stolku, ale tentokrát se na to mrknem z trochu jiné stránky.

Možná si říkáte, že je úplně jasná věc, kam si dávat malé poklady a šperky. Přece do šperkovnice, to dá rozum, to každý ví. Ale znáte mě, mám ráda neokoukaná řešení, která nezaberou moc času. Vídám kutily, kteří vyrábí měsíc (a rok k tomu) složité věšáčky na korále nebo detailně vyřezávané šperkovnice a spotřebují při tom spoustu čokolády, hřebíků, majzlíků a kladívek. Ale to není nic pro mě (teda až na tu čokoládu), já chci něco hodně rychlého a k tomu šik.

Proto vám dneska ukážu 5 svých oblíbených a netradičních míst, kam si ráda ukládám své třpytivé kousky a malé marnotratnosti a které se dají vyrobit prakticky za pár minut.

1. Šperkovnice z bonboniéry 

To si takhle zamíříte do cukrárny. Koupíte tam tu nejhezčí bonboniéru (já sázím na bonbóny zn. Godiva), protože máte proč se odměnit (věřte mi, vždycky se najde důvod). Doma si dáte nohy nahoru a ochutnáváte jeden kousek za druhým, až je bonboniéra prázdná. Hurá! To je ten správný čas vzít do ruky zlatý sprej, nastříkat vnitřek krabičky zlatou barvou (pokud je tedy původní barva hnědá, tak jako to bylo v případě mojí bonboniéry), nechat řádně zaschnout a pak už jen čokoládové dobroty nahradit těmi blyštivými.

 

2. Prstýnková cesta do Paříže

Vracím se tam ráda kdykoliv, třeba i jenom na chvilku. Letadlem nebo když zavřu oči...A tak mě těší tenhle přívěsek na klíče ve tvaru Eiffelovy věže, který používám jako domov pro mé nejdůležitější prstýnky. Mám ho na nočním stolku a vždycky, když sem prstýnky před spaním odkládám, vzpomenu si na to, jak umí Paříž v noci zářit.

Jak jsem si tenhle duhový stojánek na šperky vytvořila, si můžete připomenout tady.

 

3. Střevíček pro Popelku

"Glamour styl" nemůže uškodit. A už vůbec nemůže uškodit používat věci pro úplně jiné účely, než pro jaké byly stvořeny nebo koupeny. Pořídila jsem si kdysi zlaté lodičky, ale nějak se mi je nepodařilo provětrat na žádném divokém večírku. Na schovávání v botníku jsou příliš zářivé, a tak jsem v nich jeden čas měla dekorativní úschovnu pro mé oblíbené šperky. Náušnice a brože zavěšené na okraji střevíčku, uvnitř hodinky a pár náramků. A když se mě návštěvy ptaly, kde jsem tuhle střevíčkovou šperkovnici sehnala, jen jsem mávla rukou a řekla: "u Bati, přece u Bati". ;)

4. Pohled, sirky a už se to třpytí

Tuhle "šperkovnici" jsem si vytvořila, když jsme jednou ve Francii bydleli v tak maličkém hotelu, že se tam na pidi noční stolek (vlastně to byla spíš taková mrňavá polička u postele) nevešlo vůbec nic a já si potřebovala bezpečně odložit svoje řetízky a náramky, které jsem si tam tehdy koupila. Vzala jsem pohled, nůžkama do něj "vyvrtala" čtyři dírky, prostrčila do nich větší sirky a olalá, papírová šperkovnice, která nezabrala skoro žádné místo, byla na světě. Praktikuju to tak někdy (nejen na cestách) dodnes.

 

5. Ozdobený slaměný klobouk

Slaměný klobouk pověšený na stěně v chodbě přímo volá: "nenech mě tu jen tak zahálet a lelkovat; buď si mě dej na hlavu nebo mi dej nějakou činnost". A protože než by se člověk s takovým ukřičeným kloboukem dohadoval, je lepší ho poslechnout a nějak ho zaměstnat, takže na něj odkládám náušnice (jednoduše je provleču otvory v klobouku). Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou (jen obrazně, ve skutečnosti bych na mouchu nevztáhla ruku) - před odchodem do víru města můžu v rychlosti sáhnout po svém náušnicovém jmění a trošku se dozdobit a zároveň je zaměstnaný klobouk konečně spokojený a zticha.

Jaké a kde

Šperky, které vlastním, miluju a mají pro mě všechny nějaký význam. Jsou odměnou i milou vzpomínkou na někoho nebo na něco hezkého (třeba tuhle mašličku jsem koupila na trhu St. Ouen za jedno euro). Ráda šperky dostávám anebo si je kupuju na cestách. Kdykoli se "obléknu" třeba do řetízku z Florencie, okamžitě se tam (aspoň na chvilku) přenesu.

Na internetu si šperky pořizuju jen občas a pokud ano, tak jen ze zahraničí - nejradši od zn. Bumhemian (posílají balíčky ale až z USA a clo bolí). V Čechách je jediná on-line výjimka, a to je Eppi.cz, kde člověka až neskutečně rozmazlují a opečovávají. Mám odtud dva skvělé jednoduché kousky; náramek s chalcedonem a řetízek s opálem (ještě o něm bude řeč) - oba patří k mým oblíbeným krasavcům.

V Eppi si mě získali, protože se chovají jako přátelé, a protože ví, že při objednávce nejde jen o to samotné zboží, ale taky o trošku toho hýčkání a péči. Eppi skřítci ví, o čem je řeč. Šperky dávají do luxusních krabiček (skoro jako u Tiffanyho), dárkově je balí do hedvábných papírů a stuh, přidávají k nákupu dárek i vtipné ponaučení, jak o svoje lesklé kousky pečovat a nabízí na ně doživotní záruku. Zkrátka - když někdo dělá něco takhle poctivě, pak to má smysl, pak se teprve rodí ta opravdová radost. 

Parfém + krajka + šperk = svatá trojice

Už dávno vím, že stačí málo. Že se člověk nemusí hodinu čančat a fintit, aby mu to slušelo. Že aby měl jiskru, stačí, když se raduje a je vděčný za každý nový den (tváře pak zrůžoví tak nějak samy a oči jsou najednou větší a zářivější), k tomu pár kapek oblíbené vůně, nějakou tu ledabyle vykukující krajku, trošku hydratačního krému (ať nejsme sušenky) a na krk něco, co nám zkrášlí nejen dekolt, ale i náladu. To stačí.

 

Trocha tajemného třpytu na konec

Jeden z mých nejoblíbenějších kousků je tenhle náhrdelník s opálem. Jeho příběh má docela dlouhou historii (až bude někdy pršet, tak vám o tom budu vyprávět), ale každopádně - mám ho doma něco přes rok a už jsem ho řádně užila. Často ho nosím a jak ráda říkám - opájím se tím opálem.

S úžasem sleduju, jak se mění, jak mě dokáže překvapovat, jak ze mě dělá nohobosatou (nebo spíš bosonohou) vílu, jak ve dne "pouští duhu" (i uzdu mojí fantazie) a v noci září a třpytí se jako celý vesmír...za každým jeho barevným odleskem se skrývá jedno přání. Září tak proto, abych věděla a nezapomínala na to, že dobrodružství a jiskřivost každého dne je pokaždé mnohem blíž, než se zdá. Posílám k vám na dálku (vlastně na dálku ne, vy jste blízko) trošku toho třpytu, to abyste taky nezapomněli...