Dneska, moji milí, zabrousíme do mojí knihovny. Miluju si o knížkách číst, pak si je vybírat, listovat v nich, prohlížet, půjčovat si je, kupovat si je, brát si z nich rozumy a vonět k jejich stránkám. A jednu se taky chystám napsat, tak mi držte pěsti. ;)
Ráda se vracím ke knížkám, který už mám doma spoustu let, teď je to třeba úžasná a stále inspirující kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži.
Nicméně další tři skvělý knihy mi teď leží na nočním stolku a já můžu zcela upřímně říct, že mi hodně daly, a že jsem se díky nim zase přiučila, jak žít krásnější a lepší život. Každá z nich je úplně jiná, ale každá z nich stojí za to, abych vám o ní pověděla.
Knížky mám v bytě na spoustě místech, protože mě to tak těší, a taky je chci mít vždycky po ruce. Tahle miniknihovna je u okna a zrovna dneska na ni krásně dopadá sluníčko a dělá ji ještě optimističtější, než je tomu běžně. Tak ale dost povídání, jdeme se podívat na ty knižní poklady, o kterých chci, abyste věděli.
Marii Kondo asi není potřeba představovat. Je bojovnicí proti nepořádku, víla domácí a dáma, která změnila nespočet nepořádných a chaotických domovů po celým světě.
Její nová knížka je podle mě ze všech jejích dosavadních knižních počinů tím nejlepším. Inspirována je japonským konceptem kurashi neboli "způsobu života", který nás vyzývá představit si svůj nejlepší život od chvíle, kdy se probudíme, až do konce každýho dne. Je plná zenovýho klidu, i inspirace, jak se zbavit nepotřebností, a vážit si cenných věcí a klidných domácích chvil, který (po zbavení se nepořádku) zůstanou.
Už jste si položili otázku, jestli ve vás váš domov (a každá věc v něm) vyvolává radost?
Příběh Alison Both se začíná psát jedný zimní chladný noci v roce 1994. Po večeru stráveným s partou přátel doprovázela jednu kamarádku domů, ale sama se do svýho domova nevrátila. Byla znásilněna a napadena tak neskutečně brutálně, že si troufám říct, že není v lidských možnostech něco takovýho přežít. Navzdory 37 bodným ranám a dalším extrémním zraněním ale Alison přežila. Její neuvěřitelná vůle žít a samaritán, který ji našel ležet u silnice, jí zachránili život.
Knížka je psaná z pohledu jak Alison, tak jejího zachránce, její maminky a lékaře, který ji postupně dokázal vrátit do života. Když jako čtenáři přetrpíme velmi náročný vyprávění jejího napadení, dostane se nám ve zbytku příběhu ohromná inspirace. To, jak se totiž dokázala s celým traumatem vyrovnat a ještě motivovat k lepším životům lidi po celým světě, je velká síla.
Jak naše starosti často blednou v porovnání s takhle silnými příběhy...
3. Medové perly. Proč je náš život sladší, než si myslíme.
Autorce Melanie Pigniter ukáplo na stůl pár kapek medu, který chtěla rozčileně setřít hadříkem, když v tom si všimla, jak se ty jantarově zlatý kapky nádherně třpytí v ranním slunci...úplně jako perly...A takhle se to má vlastně s každou lapálií, protivností nebo problémem. I v nich – podobně jako v medových perlách – najdeme dárek, který čeká, až ho rozbalíme. „Všechna neštěstí, krize, dramata a rány osudu se pro nás mohou stát velkými dary – pouze pokud se odvážíme pozorně dívat, naslouchat svému nitru, rozpoznat znamení a pak podle nich jednat.“
Malá milá knížka do kabelky, která dokáže otevřít oči a vidět svůj život opravdu jako úžasný dárek a zázrak, který si máme (navzdory trablům) užívat plnými doušky. Medový perly, který na první (a často i druhý) pohled vypadají jako pohromy, máme v životech všichni. Jde jen o to, jak se na ně budeme dívat.
Náš život je sladší, než si myslíme.
